13 C 359/2024-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 8. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 16 812 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jako vlastník/provozovatel nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, a č. technického průkazu vozidla , IBAN, , který je evidován jako provozovaný, nesjednala v období od 17. 4. 2023 do 25. 10. 2023 k tomuto vozidlu povinné pojištění (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Za dobu, po kterou nebylo vozidlo pojištěno, požaduje žalobkyně po žalované k úhradě příspěvek do garančního fondu ve výši 16 512 Kč (192 dní x 86 Kč denní sazba) a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná byla k plnění vyzývána, na výzvy však nereagovala.Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení v žalobě uvedená žalobkyní.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Žaloba je důvodná.O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů uzavřel, že žalovaná byla v době od 17. 4. 2023 do 25. 10. 2023 byla vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla – nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, a č. technického průkazu vozidla , IBAN, , který je evidován jako provozovaný, ke kterému v uvedeném období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaná nezaplatila žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, tj. za 192 dní x 86 Kč denní sazby, celkem 16 512 Kč. Náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva činily 300 Kč. V době rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobkyni celkem tedy částku 16 812 Kč a od 28. 2. 2024 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2024.Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že vlastník/provozovatel tuzemského vozidla je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona). Výši denní sazby příspěvku podle druhu vozidla a výši nákladů žalobkyně spojených s uplatněním práva na příspěvek stanovilo Ministerstvo financí vyhláškou č. 205/1999 Sb. (§ 2 odst. 1 písm. O/ - nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně) ve výši 86 Kč. Ustanovení § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. předpokládá, že povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (s výjimkou např. doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené). O nákladech spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek bylo rozhodnuto dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku zaplatila. Soud proto žalované výrokem I. uložil povinnost dlužnou částku zaplatit, a to včetně úroků z prodlení, o kterých soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátčiny odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b) odst. 1 bod 1 citované vyhlášky činí v dané věci, kterou soud posoudil jako formulářovou, mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, celkem 900 K, kdy advokátka žalobkyně učinila v řízení tyto úkony právní služby – převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b) odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupkyně žalobkyně je plátkyní daně z přidané hodnoty, náleží jí i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Náklady žalobkyně za zastoupení advokátkou tak dosahují výše 1 452 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 o. s. ř.Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.