13 C 405/2024-22 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 9. 2024 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 796 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, - uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, ze dne 22. 6. 2011. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu ve výši 15 000 Kč a dále úroky ve výši 1 915 Kč a poplatky ve výši 10 625 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal půjčku včetně příslušenství vrátit v 60 týdenních splátkách po 459 Kč (celkem 27 540 Kč). Žalovaný nesplácel dohodnuté splátky řádně a včas, když z titulu této smlouvy uhradil celkem 16 744 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně.Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).O skutkovém stavu věci pak lze učinit závěr, podle kterého právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným – spotřebitelem – dne 22. 6. 2011 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které mu poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 1 915 Kč a s poplatky ve výši 10 625 Kč (poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně sděleno. Žalovaný uhradil z titulu této smlouvy toliko částku 16 744 Kč.Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný při žádosti o půjčku uvedl, že pracuje na hlavní pracovní úvazek jako obchodní zástupce, žije v nájmu. Žalovaný mezi své měsíční příjmy uvedl částku 17 225 Kč. Své měsíční výdaje odhadl částkou 10 200 Kč.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku., (dále jen „obč. zák) s odkazem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Při zápůjčce 15 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit v 15 měsících ve splátkách cca po 1 836 Kč/měsíc, tedy činí úrok půjčky 100 % p. a. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je v části sjednaných úroků a poplatků neplatná dle ust. 39 obč. zák., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 100 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zák. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v srpnu roku 2012 cca 13,48 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než sedminásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Soud k tomuto podotýká, že posuzoval poplatky za „administrativní činnost“, „hotovostní inkaso splátek“ za skrytý úrok, neboť tyto služby nepřinášení dlužníkovi žádné výhody, tzn. jsou pouze odměnou za poskytnutí finančních prostředků. K výkladu skrytého úroku také např. rozsudek vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2023, č. j. 11 ICm 2475/2020 14 VSOL 335/2022-185).Takto vysoká úplata za poskytnutí půjčky je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku v části týkající se úroků a poplatků neplatná podle § 39 ve spojení s § 41 obč. zák., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 7násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.S ohledem na výše uvedené soud považoval za platné ujednání ohledně jistiny, která byla žalovanému poskytnuta ve výši 15 000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil částku 16 744 Kč, čím svůj dluh zcela splnil, proto soud žalobu zamítl (viz výrok I.)Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, ovšem žádné náklady mu nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.