13 C 54/2025-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 817,78 Kč. V žalobě tvrdila, že uzavřela dne 20. 12. 2023 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem a poplatky (za poskytnutí úvěru 109,44 Kč, za službu „presto“ 330 Kč a za službu „informační sms servis“ 28,80 Kč). Žalovaný nehradil řádně a včas, proto žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni 31. 10. 2024. Účastníci také sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, kterou žalobkyně požaduje ve výši 187,14 Kč za období od 20. 1. 2024 do 19. 4. 2024, tj. za prvních 90 dnů. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 12 630,64 Kč a částky 187,14 Kč jako smluvní pokuty. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Soud z předložených listin o skutkovém stavu věci učinil následující závěr: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec, kdy mohl čerpat finanční prostředky do výše 53 700 Kč, a to po období do 12. 6. 2025. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanými poplatky (za každé čerpání prostředků službu „presto“ a za službu „informační sms servis“) a úroky. Úrok byl sjednán ve výši 1,066 % denně, RPSN odpovídá částce 2 893,90 %. Žalovaný čerpal převodem na svůj účet peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč, avšak nehradil řádně splátky, respektive na dluh neuhradil ničeho, když žalovaný v řízení tuto skutečnost nesporoval. Ze smlouvy soud dále zjistil, že účastníci sjednali povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené výše jistiny za každý den prodlení po splatnosti. Žalovanému byla zaslána dne 10. 9. 2024 předžalobní upomínka. Tyto skutečnosti vyplývají ze smlouvy o úvěru, dokladu o odeslání předžalobní upomínky, přehledu bankovních transakcí a potvrzení totožnosti přes , Anonymizováno, .Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 1,066 % denně (tj. 389 % ročně) s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze , Anonymizováno, činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (do 1 roka) v prosinci 2023 celkem 7,71 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 48násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 48násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je profesionálem na trhu poskytování nebankovních úvěrů, která mimo smluvní úroky sjednává i větší množství poplatků za nejrůznější „služby“, např. za poskytnutí úvěru, kterými navyšuje celkové úvěrové zatížení úvěrovaných spotřebitelů, o čemž ostatně vypovídá i výše RPSN. Přistoupením k moderaci by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru, potažmo k adekvátnímu celkovému zatížení úvěrovaného (ve smyslu přiměřenosti dalších poplatků). Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2993 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 5 500 Kč, když ze žalované částky nesplatil ničeho. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (listina obsahující zesplatnění). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 10. 9. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 13. 9. 2024. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 14. 9. 2024 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., které soud vázán žalobou stanovil od 1. 11. 2024. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (12 817,78 – 5500 = 7 317,78 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, poplatcích a smluvních pokutách, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 5 500 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšným v rozsahu zamítnuté částky 7 317,78 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 12 817,78 Kč tak byl žalovaný převážně úspěšný co do 57 %. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.