14 C 196/2025-84 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou podanou soudu proti žalovanému domáhala zaplacení částky 187 421,93 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, , podle které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 192 300 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 4 536,50 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když neuhradil splátky za měsíce říjen 2023, listopad 2023 a prosinec 2023 v následku čehož, žalobkyně následně ke dni 21. 12. 2023 od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěrovou schopnost žalovaného. Posuzovala výši pravidelného příjmu žalovaného oproti jeho výdajům. Dále ověřovala, zda žalovaný prochází evidencí dlužníků a lustrovala Insolvenční rejstřík, to vše s negativním výsledkem. Žalobkyně nezjistila žádnou skutečnost, která by bránila poskytnutí úvěru a úvěr žalovanému poskytla. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny ve výši 187 421,93 Kč a příslušenství sestávající z úroků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval tvrzení uvedená v žalobě.Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Z obsahu smlouvy o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 15. 6. 2023 a smluvních podmínek ke smlouvě soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 192 300 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 4 536,50 Kč.Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný neuhradil splátky za měsíce říjen 2023, listopad 2023 a prosinec 2023.Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že jeho čistý měsíční příjem činí 38 000 Kč, je svobodný a nemá vyživovací povinnost k žádné osobě. Dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., což soud dále zjistil i z výpisů z účtu za období před uzavřením úvěrové smlouvy.Žalobkyně zaplacení dlužných splátek neevidovala, což soud zjistil z výzev k úhradě a dále z dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami od smlouvy o úvěru ke dni 21. 12. 2023 odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.Žalovaný na výzvu před podáním žaloby nereagoval a žalobkyně ke dni podání žaloby evidovala dlužnou jistinu 187 421,93 Kč a dále dlužné kapitalizované, smluvní a zákonné úroky.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni celkem částku 187 421,93 Kč s příslušenstvím a byl se zaplacením v prodlení.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smluv vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně před poskytnutím peněžitých ve smyslu § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnutý úvěr, a to na základě informací získaných od žalovaného. S ohledem na provedené posouzení mohla žalobkyně důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžité prostředky splácet. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužné částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 498 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8, § 11 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 8 620 Kč. Advokát poskytl žalobkyni 3 úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – podání žaloby, 3 – předžalobní výzva), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost žalovaného platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.