14 C 86/2025-13 — Okresní soud v Hradci Králové

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 352,31 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 352,31 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 36 414,61 Kč a v části o zaplacení zákonných úroků z prodlení výši 12,75 % ročně z částky 36 414,61 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Odůvodnění1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 64 766,92 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, l.c., (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, l., Anonymizováno, .,) se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , 120 , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, 1027, , Anonymizováno, , jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyni jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 21. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 64 766,92 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 25. 9. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Z obsahu smlouvy o úvěru ze dne 21. 2. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátce ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší. Úroková sazba byla stanovena ve výši 146,949 % ročně, celkem měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli částku 71 838,95 Kč.5. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že původní věřitel řádně neposoudil schopnost žalovaného.6. Z přehledu čerpání a plateb bylo zjištěno, že žalovaný dne 21. 2. 2024 čerpal částku 40 000 Kč. V přehledu byly zaznamenány platby žalovaného ve výši 5 756,83 Kč ze dne 25. 4. 2024 a ve výši 5 890,86 Kč ze dne 25. 3. 2024, celkem 11 647,69 Kč.7. Původně věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 10. 2024. V oznámení o postoupení pohledávky žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky8. Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení.9. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.10. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl dne 21. 2. 2024 žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, úrok ve výši 146,949 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Schopnost žalovaného úvěr splácet nebyla ze strany žalobkyně posouzena s odbornou péčí. Smlouva o úvěru je neplatná.11. Soud jednal podle zákona č. 99/1963Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.12. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.16. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.17. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo původního věřitele k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by bez úroku v této výši byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavřena. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.18. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu se v roce 2024 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 8 % až 9 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbu více jak 146 % ročně.19. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.20. Podle ustanovení § 86, § 87 bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná.21. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.22. V daném případě původní věřitel nesplnil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele – na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.23. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.24. Přijetím částky 40 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení vydat. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni částku, o kterou se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil, a to při zohlednění částky 11 647,69 Kč, kterou žalovaný dosud vydal. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. O povinnosti zaplatit úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, když k uvedenému datu trval stav bezdůvodného obohacení. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud