14 C 92/2025-21 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 41 077,66 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 012625088R ze dne 22. 6. 2020. Před poskytnutím úvěru žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Ze předložených listinných důkazů bylo o skutkovém stavu věci zjištěno následující:Ze smlouvy o úvěru č. 012625088R ze dne 22. 6. 2020 ve spojení s obchodními podmínkami a sazebníkem soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet úvěr v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 006 Kč splatných vždy 24. dne v měsíci s tím, že poslední splátka je ve výši 967,97 Kč.Z listiny nazvané úvěruschopnost a předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru, prověřovala schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne 22. 6. 2020 poskytnutý úvěr ve výši 60 000 Kč čerpal.Žalobkyně neevidovala včasné a řádné splácení úvěru, což bylo zjištěno z přehledu dlužné jistiny, z oznámení o zesplatnění i z předžalobní výzvy. Ke dni 29. 12. 2024 žalovaný dlužil žalobkyni jistinu ve výši 41 077,66 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 3 464,05 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 166,55 Kč, smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný ke dni rozhodování soudu dlužil žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši 41 077,66 Kč s příslušenstvím a nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů a dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě informací získaných od žalovaného i na základě údajů zjištěných z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. S ohledem na provedené posouzení mohla žalobkyně důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžité prostředky splácet. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužnou částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 644 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokátky soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 500 Kč, resp. 700 Kč. Advokátka poskytla žalobkyni jeden úkon právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení) v částce 500 Kč a dále dva úkony právní služby (2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby) v částce 2 x 700 Kč, ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.