17 C 396/2024-25 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 47 970 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 10. 2023, která měla být uzavřena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy bylo žalované umožněno čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč, což učinila dne 24. 10. 2023, 27. 10. 2023, 28. 10. 2023, 29. 10. 2023 a 30. 10. 2023. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti s tím, že celou jistinu je možné splatit kdykoliv po dobu trvání smlouvy, nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, v důsledku čehož došlo ke dni 26. 2. 2024 k zesplatnění úvěru a žalované vznikla povinnost zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 30 000 Kč a dále smluvní úrok ve výši 12 000 Kč. Dále žalované vznikla povinnost zaplatit v souladu s čl. 4.2 písm. c) smlouvy též smluvní pokutu za prodlení v celkové výši 5 970 Kč a zákonné úroky. Žalobce tvrdil, že splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobce umožnil ode dne 24. 10. 2023 žalované – spotřebiteli – čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu v částce 30 000 Kč. Smlouva obsahuje závazek úvěrovaného splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti s tím, že celou jistinu může dlužník splatit kdykoliv po dobu trvání smlouvy, nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Smlouva dále obsahuje ujednání o povinnosti žalované hradit zápůjční úroky ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Z předložených listin bylo dále zjištěno, že žalovaná sdělila žalobci číslo svého účtu – , č. účtu, .6. Z výpisů z účtu bylo prokázáno, že žalobce poskytl postupně ve dnech 24. 10. 2023, 27. 10. 2023, 28. 10. 2023, 29. 10. 2023 a 30. 10. 2023 na účet označený žalovanou č. , č. účtu, , částku ve výši 30 000 Kč.7. Z výpisu z účtu žalované za měsíce 5/2023 až 10/2023 soud zjistil, že žalovaná si před uzavřením smlouvy s žalobcem vzala opakovaně úvěr u společnosti , Anonymizováno, .cz a u společnosti , právnická osoba, V měsíci říjnu opakovaně čerpala prostředky u společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, . a , právnická osoba, Od společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, . pak opakovaně čerpala prostředky i v měsíci srpnu roku 2023. Z výpisu jsou také zřejmé časté platby společnosti sazka.cz, a dále příjem prostředků z portálu tipsport.cz, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že tyto společnosti se věnují sázkám na hazardní hry.8. Z písemné výzvy včetně dodejky bylo zjištěno, že advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to předžalobní výzvou odeslanou dne 13. 9. 2024.9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce poskytl žalované v období od 24. 10. 2023 do 30. 10. 2023 peněžní prostředky v souhrnné výši 30 000 Kč, a to na základě smlouvy, která obsahuje ujednání o povinnosti žalované hradit úroky ve výši 40 % měsíčně z jistiny. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na dluh něčeho plnila.10. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).11. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 40 % p.m. (480 % p.a.) s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o.z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v říjnu roku 2023 celkem cca 10 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 48násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 48násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.12. Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by žalobce nebyl motivován k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023).13. Současně bylo povinností věřitele dle § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z žalobcem předložených listin plyne, že v daném případě žalobce své povinnosti nedostál, když zjevně nikterak nezohlednil další úvěry sjednané u jiných věřitelů a úhrady na hazardní hry, které vyplývají z výpisu z účtu žalované. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, a to i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.14. S ohledem na výše uvedené důvody soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2993 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 30 000 Kč, když ze žalované částky nesplatila ničeho. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena výzva k plnění (listina obsahující zesplatnění). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobcem odeslána 13. 9. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 16. 9. 2024. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 17. 9. 2024 do prodlení. Žalobce tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., které soud vázán