18 C 191/2024-61 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2024 po žalovaném domáhala zaplacení částky 214 560,24 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o úvěru. V žalobě uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným došlo k uzavření následujících smluv:- Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 11. 2022 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2 347 Kč. Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě v případě porušení smluvních závazků. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dluh zaplatil celkem 18 776 Kč, dlužná částka ve výši 22 980,78 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 17 598,98 Kč, z nesplaceného poplatku ve výši 864 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 517,80 Kč a příslušenství.- Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 1. 2022 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 5 855 Kč. Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě v případě porušení smluvních závazků. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dluh zaplatil celkem 100 400 Kč, dlužná částka ve výši 124 613,57 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 100 418,82 Kč, smluvní pokuty ve výši 24 194,75 Kč a příslušenství.- Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 22 6. 2022 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 53 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 830 Kč. Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě v případě porušení smluvních závazků. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dluh zaplatil celkem 34 060 Kč, dlužná částka ve výši 66 965,89 se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 52 657,66 Kč, z nesplaceného poplatku ve výši 1 041 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 267,23 Kč a příslušenství.Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, kdy stanovila lhůtu na zaplacení do 12. 6. 2024, avšak bezvýsledně.Žalobkyně byla usnesením ze dne 6. 1. 2025 vyzvána, aby doplnila svá tvrzení vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy že před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a navrhla důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyní předložené doklady dle názoru soudu v dostatečné míře neprokazovaly splnění této povinnosti.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Z listiny nazvané smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 4. 11. 2022 žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s dalšími poplatky ve výši 15 062 Kč, a to v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2 347 Kč. Součástí bylo i ujednání o smluvní pokutě (čl. 6).Z listiny nazvané smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 31. 1. 2022 žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s dalšími poplatky ve výši 181 040 Kč, a to v pravidelných 48měsíčních splátkách po 5 855 Kč. Součástí bylo i ujednání o smluvní pokutě (čl. 6).Z listiny nazvané smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 6. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 22. 6. 2022 žalovanému finanční prostředky ve výši 53 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s dalšími poplatky ve výši 66 184 Kč, a to v pravidelných 48měsíčních splátkách po 2 830 Kč. Součástí bylo i ujednání o smluvní pokutě (čl. 6).Z hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 4. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám, u vzdělání dále uvedl, že je vyučen. Dále uvedl, že vykonává pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, a jeho měsíční příjmy jsou ve výši 23 966 Kč. Výdaje žalovaného byly tvořeny částkou 16 526 Kč, skládající se z životního minima ve výši 4 620 Kč, dalších splátek ve výši 8 338 Kč, výdajů na bydlení ve výši 3 568 Kč.Z hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlení má jiné, je svobodný a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám, u vzdělání dále uvedl, že má maturitu. Dále uvedl, že vykonává pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, a jeho měsíční příjmy jsou ve výši 18 900 Kč. Výdaje žalovaného byly tvořeny částkou 8 636 Kč, skládající se z životního minima ve výši 3 860 Kč, dalších splátek ve výši 2 076 Kč, výdajů na bydlení ve výši 2 700 Kč.Z hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 22. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, u vzdělání dále uvedl, že je vyučen. Dále uvedl, že vykonává pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, a jeho měsíční příjmy jsou ve výši 22 563 Kč. Výdaje žalovaného byly tvořeny částkou 18 684 Kč, skládající se z životního minima ve výši 4 250 Kč, dalších splátek ve výši 5 855 Kč, výdajů na bydlení ve výši 5 529 Kč, výdajů na dítě v domácnosti ve výši 3 050 Kč.Z výpisů z běžného účtu žalovaného, záznamů z registru SOLUS a NRKI soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil žalovaného příjmy ze stálého zaměstnání a prověřil, zda žalovaný není veden v uvedených registrech.Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, 100 000 Kč a 53 000 Kč. Při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet ovšem postup žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně náležitě neprověřil především výdaje žalovaného, kdy žalovaný mimo výdajů na bydlení neuvedl žádné další výdaje a lze těžko uvěřit tomu, že žalovaný by neměl žádné další osobní náklady. Právní předchůdce žalobkyně dále nijak nezjišťoval změnu výdajů na bydlení, které se za období od 31. 1. 2022 do 4. 11. 2022 vždy lišily. Právní předchůdce žalobkyně dále nezkoumal, že v jednom hodnocení žalovaného měl žalovaný vyživovací povinnost vůči dítěti a v dalších dvou hodnoceních již toto neměl. Rozpor v jednotlivých hodnocení je u vzdělání žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně dále nezkoumal další dluhy a splátky žalovaného, kdy v hodnocení ze dne 31. 1. 2022 měl žalovaný již splácet 2 076 Kč, což v dalším hodnocení již nebylo zahrnuto. Žalovaný se svými příjmy pohybujícími se okolo částky 21 000 Kč žádal v krátkém časovém období u právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí 3 úvěrů, kdy jen součet jistin činil 175 000 Kč, ale celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 437 286 Kč. Vzhledem k výše uvedenému nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobkyně (její právní předchůdce) jako věřitelka měla úvěruschopnost žalovaného zkoumat nejen vzhledem k prokázané výši jeho měsíčního příjmu, ale též zohlednit jeho měsíční výdaje, a to především na rozpory, které byly uváděny v jednotlivých hodnoceních klienta. Žalobkyně (její právní předchůdce) však s odbornou péčí nepostupovala, kdy řádně neporovnala výdaje a příjmy žalovaného, přestože vzhledem k velikosti jeho portfolia a zkušenosti a ceně za jakou úvěr poskytuje, by takové chování bylo nejen žádoucí, ale zejména očekávané. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnosti na straně žalovaného.Soud uzavřel, že smlouvy o úvěru jsou neplatné ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně přijal peněžitou částku 22 000 Kč, 100 000 Kč a 53 000 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni toto plnění ponížené o částku 18 776 Kč, 100 400 Kč a 34 060 Kč, které již žalovaný uhradil. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, a to ode dne následujícího po lhůtě stanovené předžalobní výzvou k zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud tedy ve zbylé části včetně příslušenství s ohledem na zjištěný skutkový stav, žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výrok II.).O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně m