18 C 200/2024-45 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2024 po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 593 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru. V žalobě uvedla, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 11. 2023, byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr, který byl oprávněn čerpat až do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, a to pravidelně každý měsíc, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dluh neuhradil ničeho, dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 23 000 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 9 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 393 Kč a příslušenství. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.Žalovaný proti žalobě podal v zákonné lhůtě odpor, ve kterém namítal absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 1. 11. 2023. Žalovaný rozporoval, že by ze strany žalobkyně došlo ke splnění její zákonné povinnosti, když žalobkyně řádně nezkoumala a neposoudila schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný namítal, že v době uzavření smlouvy činil souhrn měsíčních splátek ostatních úvěrů žalovaného částku ve výši 38 561 Kč, přičemž v té době žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši 36 000 Kč, což svědčí o tom, že žalobkyně nenahlédla do bankovních a nebankovních registrů žalovaného. Z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru, je dále neplatné rovněž ujednání o smluvní pokutě a další příslušenství.Žalobkyně ve svém vyjádření vůči odporu žalovaného uvedla, že žalovaný dle výpisu z účtu čerpal celkem částku ve výši 23 000 Kč, na kterou neuhradil ničeho.Při jednání konané dne 4. 2. 2025 žalovaný nesporoval, že čerpal částku ve výši 23 000 Kč, na kterou neuhradil ničeho a navrhl částečné vyhovění žalobě, co do výše této částky, kterou by byl zavázán hradit žalobkyni ve splátkách 900 Kč měsíčně.Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, a to pravidelně každý měsíc, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci. Součástí bylo i ujednání o smluvní pokutě.Z výpisů z účtu ze dne 1. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku ve výši 23 000 Kč.Z výpisu z účtu žalovaného soud toliko zjistil, že mu pravidelně chodila na účet částka okolo 45 000 Kč od , právnická osoba, S.R.O. Dále žalovanému chodily nepravidelné platby od jiných fyzických osob. Žalovaný měl časté výdaje na vůči společnosti Tipsport.cz a dále je z účtu zřejmé, že žalovaný čerpal několik dalších úvěrů od jiných společností.Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že úvěr byl žalovanému zesplatněn ke dni 2. 3. 2024 a žalovaný byl vyzván k úhradě do 3 dnů od doručení tohoto dopisu.Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.Soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky celkem výši 23 000 Kč. Při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet, ovšem postup žalobkyně nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobkyně nedodala soudu jediný důkaz, který by prokázala, že náležitě prověřila především výdaje žalovaného, kdy z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že ten měl v době žádosti o úvěr u žalobkyně již několik dalších úvěrů, žalovaný navíc měl další výdaje na stránce tipsport.cz, což je online sázení. Žalobkyně nikterak neověřila příjmy žalovaného, když je zřejmé pouze to, že mu každý měsíc chodila částky od , právnická osoba, S.R.O., nicméně není zřejmé, na jaký, zda vůbec a případně na jak dlouhý pracovní poměr by měl být žalovaný zaměstnán. Vzhledem k výše uvedenému nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobkyně jako věřitelka měla úvěruschopnost žalovaného zkoumat nejen vzhledem k prokázané výši jeho měsíčního příjmu, ale též zohlednit jeho měsíční výdaje. Žalobkyně však s odbornou péčí nepostupovala, kdy řádně neporovnala výdaje a příjmy žalovaného, přestože vzhledem k velikosti jeho portfolia a zkušenosti a ceně za jakou úvěr poskytuje, by takové chování bylo nejen žádoucí, ale zejména očekávané. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnosti na straně žalovaného.Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od žalobkyně přijal peněžitou částku 23 000 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni toto plnění. Ze strany žalobkyně ani žalovaného nebylo sporováno, že by žalovaný tuto částku od žalobkyně převzal a že by ji žalobkyni uhradil zpět, soud tak tuto částku 23 000 Kč považuje za bezdůvodného obohacení. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, a to ode dne podání žaloby. S ohledem na výše uvedené soud tedy ve zbylé části včetně příslušenství s ohledem na zjištěný skutkový stav, žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výrok II.).O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Částečně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když ta řádně a včas vyzvala žalovaného k plnění předmětného dluhu. Náklady vznikly žalobkyni v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 1 464 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobkyni odměnu advokáta za čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění, podání), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 3 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za čtyři úkony tedy odměnu ve výši 2 000 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14 b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené čtyři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak činí náklady úspěšné žalobkyně 4 368 Kč, vzhledem k tomu, že žalobkyni byla s ohledem na částečný úspěch ve věci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 20 %, činí tak po zaokrouhlení na celé koruny 874 Kč a soud uznal žalovaného povinným zaplatit je žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.