18 C 9/2025-29 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 10. 2024 po žalované domáhala zaplacení částky 53 302,49 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru. V žalobě uvedla, že na základě smlouvy o smlouvy úvěru – Expres půjčka č. , hodnota, uzavřené dne 18. 3. 2020, byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 557,92 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, což vedle ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 16. 5. 2024. Žalobkyně požaduje po žalované úhradu jistiny ve výši 44 007,33 Kč, dále úroku ve výši 3 395,55 Kč, úroku ve výši 2 275,53 Kč, úroku ve výši 254,08 Kč, poplatku ve výši 1 270 Kč a poplatku ve výši 2 100 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.Žalobkyně byla usnesením ze dne 26. 2. 2025 vyzvána, aby doplnila svá tvrzení vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a navrhla důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyní předložené doklady dle názoru soudu v dostatečné míře neprokazovaly splnění této povinnosti.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Z listiny nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet expres půjčka ze dne 18. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne 18. 3. 2020 žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s dalšími poplatky, a to v pravidelných 67měsíčních splátkách po 2 557,92 Kč s tím, že celkem se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit částku 170 258,07 Kč.Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, žádosti o úvěr a z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je vdaná, žije v pronajatém domě/bytě, kde se podílí 51,9 % na nákladech na bydlení a má vyživovací povinnosti ke 2 osobám. Dále uvedla, že vykonává pracovní poměr u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., a její čistý měsíční příjem je ve výši 20 761 Kč. Žalovaná dále uvedla celkové čisté příjmy domácnosti ve výši 40 000 Kč, k měsíčním výdajům žalovaná uvedla, že jsou tvořeny částkou 394,32 Kč představující interní splátky, částkou 750 Kč, představující externí splátky a dále částkou 300 Kč, představující zbylé měsíční výdaje.Z potvrzení o výši příjmů žalované soud zjistil, že žalovaná byla ke dni 17. 12. 2019 zaměstnána od 1. 11. 2019 u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, ., s čistým měsíčním příjmem 20 168 Kč. Žalovaná byla v dané době teprve ve zkušební době.Z platební historie soud zjistil, že žalovaná ke dni 16. 7. 2024 uhradila žalobkyni částku ve výši 121 079,42 Kč.Z oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně ke dni 16. 5. 2024 zesplatnila poskytnutý úvěru pro opakované porušení smluvních povinností ze strany žalované. Před podáním žaloby, vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky.Soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Při zkoumání schopností žalované úvěr splácet, ovšem postup žalobkyně nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobkyně náležitě neprověřila především další tvrzené čisté příjmy domácnosti žalované, které byly tvrzeny ve výši 20 000 Kč, i s ohledem na to, že pracovní smlouva žalované byla v době uzavírání smlouvy o úvěru stará 1 měsíc a žalovaná byla v tomto čase ještě ve zkušební době. Žalobkyně dále nikterak nezkoumala další výdaje žalované především na tvrzení, že žalovaná se z více než 50 % podílí na nákladech na bydlení v pronajatém domě/bytě, ale její další měsíční výdeje mimo interních a externích splátek byly vyčísleny na 300 Kč měsíčně. Žalobkyně se výší výdajů žalované dále nijak nezabývala ani vzhledem k tvrzení, že má žalovaná vyživovací povinnost k dalším 2 osobám. Vzhledem k výše uvedenému nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobkyně jako věřitelka měla úvěruschopnost žalované zkoumat nejen vzhledem k prokázané výši jejího měsíčního příjmu, ale též zohlednit její měsíční výdaje. Žalobkyně však s odbornou péčí nepostupovala, kdy řádně neporovnala výdaje a příjmy žalované, přestože vzhledem k velikosti jeho portfolia a zkušenosti a ceně za jakou úvěr poskytuje, by takové chování bylo nejen žádoucí, ale zejména očekávané. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnosti na straně žalované.Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od žalobkyně přijala peněžitou částku 100 000 Kč, žalobkyni však již uhradila částku ve výši 121 079,42 Kč. S ohledem s ohledem na zjištěný skutkový stav a na výše uvedené soud tedy žalobu na zaplacení žalované částky včetně příslušenství, jako nedůvodnou zamítl. (výrok I.).O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci měla plný úspěch žalovaná. Žalované náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.