21 C 22/2025-13 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2024 po žalované domáhal zaplacení částky 10 767,45 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 30. 12. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky distančním způsobem dne 30. 12. 2023 soud zjistil, že žalobce se zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše 27 500 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem (úrokem) ve výši 1,99 % z čerpané částky, splatnost úvěru byla sjednána dne 22. 6. 2025. Žalovaná postupně vyčerpala částku 5 500 Kč, což vyplývá z přehledu bankovních transakcí. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátila, a to ani po předžalobní výzvě. To vyplývá z předžalobní upomínky zástupce žalobce ve spojení s podacím lístkem.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalobce vycházel z toho, že měsíční příjem žalované činí 18 792 Kč, přičemž žalovaná svoje čisté měsíční příjmy uváděla ve výši 15 000 Kč, minimální výdaje žalovaná uváděla ve výši 6 080 Kč. Žalobce při zjištění těchto údajů vycházel z dotazů na bankovní a nebankovní registr, z centrální evidence exekucí, z lustrace v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a z listiny nazvané identifikované příjmy žalované. V této listině je pouze uveden vypočítaný čistý měsíční příjem žalované ve výši 18 792 Kč. Z doložených důkazů nijak nevyplývá, že by žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel z výplatních pásek žalované za delší časové období, příp. pracovní smlouvy, že by se podrobněji zabýval výší jejích příjmů, dále se žalobce nijak podrobně nezabýval výší ani nezjišťoval skutečné náklady žalované na bydlení a skutečnou výší jejích dalších měsíčních výdajů.6. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce uzavřel dne 30. 12. 2023 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, , na základě které se zavázal žalované poskytnout finanční prostředky do výše 27 500 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaná před uzavřením smlouvy řádně nedoložila svoje pravidelné měsíční příjmy, dále se nijak blíže nezabýval ani výdaji žalované, nezkoumal skutečné náklady na bydlení ani reálné měsíční výdaje žalované. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalované jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobce otázkou příjmů a výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval, když z listiny nazvané identifikované příjmy žalované nelze nic zjistit ani ověřit, neboť obsahuje pouze žalobcem vypočítanou výši čistých příjmů žalované. Pokud žalobce vycházel pouze z bankovního a nebankovního registru, centrální evidenci exekucí a lustrace v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, , pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalované s přihlédnutím k jejím skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalované. Žalobce s odbornou péčí nepostupoval.7. Žaloba je částečně důvodná.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná dluh nezaplatila.13. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalované. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.14. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila a je povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.15. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od žalobce postupně převzala na základě smlouvy č. , hodnota, částku 5 500 Kč, na kterou žalobci vrátila pouze 12,86 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 5 487,14 Kč. Žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu výzvou ze dne 10. 9. 2024 odeslanou téhož dne provozovatelem poštovních služeb do tří dnů od doručení výzvy. Žalované tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 13. 9. 2024, nejpozději dne 16. 9. 2024 měla dluh zaplatit a od 17. 9. 2024 je žalovaná v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 17. 9. 2024. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.16. Výrokem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 30. 12. 2023 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku, poplatků a smluvní pokuty, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zap