21 C 4/2025-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2024 po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 102 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, . - a žalovaným dne 17. 8. 2022 pod č. , hodnota, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, . – a žalovaným dne 17. 8. 2022 ve spojení s tabulkou transakční historie soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 17. 8. 2022 žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši 10 302 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 22 302 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Z tabulky transakční historie soud zjistil, že žalovaný uhradil 6 200 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 ve spojení s potvrzením o zaplacení kupní ceny a se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobci.Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 10. 9. 2024 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu, nejpozději do 25. 9. 2024.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce – , právnická osoba, . - uzavřel dne 17. 8. 2022 pod č. , hodnota, se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by měl řádně doloženy tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z prohlášení žalovaného předtištěného na vzoru smlouvy o úvěru, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce, jako věřitel, měl úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru zkoumat a řádně prověřit. Vzhledem k tomu, žalobce neprokázal, že by právní předchůdce žalobce náležitě zkoumal úvěruschopnosti žalovaného, má soud za to, že s odbornou péčí nepostupoval.Žaloba je částečně důvodná.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, nezkoumal a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení prakticky neproběhlo, neboť právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru žalovanému neopatřil od žalovaného dostatečné podklady. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě smlouvy č. , hodnota, částku 12 000 Kč a žalobci uhradil pouze 6 200 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 o.z. žalobci. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 5 800 Kč (12 000 – 6 200). Žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu do 25. 9. 2024, soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost od 26. 9. 2024 zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 800 Kč. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.Výrokem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroků, poplatků a smluvní pokuta, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 26. 9. 2024, kdy žalovaný nebyl v prodlení.Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 16 302 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 178,17 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 378,17 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 5 800 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 296,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 656,09 Kč a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 8 793,08 Kč za období od 23. 4. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci méně než poloviční úspěch. Žalovanému náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.