38 C 260/2024-24 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou ze dne 30. 4. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 325 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil že žalovaný jako vlastník/provozovatel motorového vozidla - osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , IBAN, , nesjednal v období od 28. 4. 2023 do 7. 8. 2023 k tomuto vozidlu povinné pojištění (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Za dobu, po kterou nebylo vozidlo pojištěno, požaduje žalobce příspěvek do garančního fondu ve výši 6 630 Kč (102 dní x 65 Kč denní sazba) a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem 6 930 Kč. Dále žalovaný k uvedenému vozidlu neměl sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v období od 24. 2. 2023 do 27. 4. 2023 a za toto období dluží žalobci příspěvek do garančního fondu ve výši 4 095 Kč (63 dní x 65 Kč denní sazba) a poplatek 300 Kč, tj. celkem 4 395 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka dne 3. 4. 2024, ani poté žalovaný dluh neuhradil.Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Žaloba je důvodná.O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů uzavřel, že žalovaný byl vlastníkem (provozovatelem) vozidla uvedeného výše, k němuž neměl v jednotlivých obdobích (viz shora) sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla (tzv. povinné ručení) a nezaplatil žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení. Náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva činily u každého z vozidel za jednotlivá období 300 Kč. Prodlení žalovaného trvalo ode dne následujícího po splatnosti příspěvku na základě výzvy žalobce. Právní zástupkyně žalobce před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení, ten však na výzvu nereagoval.Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že vlastník/provozovatel tuzemského vozidla je povinen zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona). Výši denní sazby příspěvku podle druhu vozidla a výši nákladů žalobce spojených s uplatněním práva na příspěvek stanovilo Ministerstvo financí vyhláškou č. 205/1999 Sb. - § 2 odst. 1 písm. g/ - osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3) ve výši 65 Kč. Ustanovení § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. předpokládá, že povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (s výjimkou např. doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené). O nákladech spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek bylo rozhodnuto dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku zaplatil. Soud proto žalovanému výrokem I. uložil povinnost dlužnou částku zaplatit, a to včetně úroků z prodlení, o kterých soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b) odst. 1 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby částku 300 Kč. Právní zástupkyně žalobce učinila v řízení tyto úkony právní služby - převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokátky proto dosahuje částky 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b) odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupkyně žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží jí i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobce za zastoupení advokátkou tak dosahují výše 1 452 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 o. s. ř. Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.