38 C 61/2025-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2024 domáhal proti žalované zaplacení částky 102 537,28 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 3. 2022. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu ve výši 25 000 Kč a dále úroky ve výši 24 103 Kč a poplatky ve výši 9 415 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázala úvěr včetně příslušenství vrátit v 21měsíčních splátkách po 2 787 Kč. Žalovaná nesplácela dohodnuté splátky řádně a včas, když z titulu této smlouvy uhradila celkem 1 950 Kč. Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 2. 2022. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu ve výši 25 000 Kč a dále úroky ve výši 24 103 Kč a poplatky ve výši 4 209 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázala úvěr včetně příslušenství vrátit v 21měsíčních splátkách po 2 539 Kč. Žalovaná nesplácela dohodnuté splátky řádně a včas, když z titulu této smlouvy uhradila celkem 5 080 Kč. Obě pohledávky za žalovanou byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 postoupeny na žalobce, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně. Žalobce doplnil, že byla prověřována schopnost žalované splatit úvěry, když informace jsou zaznamenány v zákaznické kartě.Žalovaná se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 25. 3. 2022 žalované – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 24 103 Kč (86 %), poplatky ve výši 9 415 Kč a pojištění v částce 2 709 Kč.Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 28. 2. 2022 žalované – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 24 103 Kč (86 %), poplatky ve výši 1 500 Kč a pojištění v celkové částce 2 709 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že žalobce písemně informoval žalovanou o postoupení pohledávky.Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila na smlouvu č. , hodnota, částku 1 950 Kč a na smlouvu číslo , hodnota, částku 5 058 Kč.Ze zákaznické karty z února roku 2022 soud zjistil, že žalovaná při žádosti o úvěru uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, žije s rodiči a nesplácí žádné úvěry u jiných společností. Žalovaná mezi své měsíční příjmy uvedla částku mateřskou ve výši 6 122 Kč a další příjem 690 Kč, dále uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč, které však nebyly nikterak odůvodněny. Své měsíční výdaje odhadla částkou 2 400 Kč.Ze zákaznické karty z března roku 2022 soud zjistil, že žalovaná při žádosti o úvěru uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, žije s rodiči a nesplácí žádné úvěry u jiných společností. Žalovaná mezi své měsíční příjmy uzvedla částku mateřskou ve výši 6 122 Kč a další příjem 690 Kč, dále uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč, které však nebyly nikterak odůvodněny. Své měsíční výdaje odhadla částkou 2 400 Kč.Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to předžalobní upomínkou odeslanou dne 31. 10. 2024.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 25. 3. 2022 částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu ve výši 25 000 Kč a dále úroky ve výši 86 % a poplatky a úhrady za služby (viz text smlouvy o spotřebitelském úvěru). Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 28. 2. 2022 částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu ve výši 25 000 Kč a dále úroky ve výši 86 % ročně a poplatky a úhrady za služby (viz text smlouvy o spotřebitelském úvěru). Předchůdce žalobce spol. Provident si ale ani u jednoho z úvěrů nikterak neověřil tvrzení žalované o jejích skutečných příjmech a výdajích, když z informací poskytnutých žalovanou je zjevné, že nemá a neměla dostatečné finanční prostředky na úhradu úvěrů, neboť její příjem činní pouze rodičovská dávka. Zjevně neověřoval žalovanou uváděné měsíční příjmy označené jako další příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč/měsíčně a výdaje uváděné ve zcela minimální částce 2 400 Kč.Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy právní předchůdce žalobce před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalované – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky.Podle ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro právního předchůdce žalobce – podnikatele – podle ustanovení § 433 občanského zákoníku platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka, ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl právní předchůdce žalobce povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.V daném případě právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované – spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost obou smluv o úvěru.Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2993 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 42 970 Kč, když ze žalované částky splatila 7 030 Kč (50 000 - 7 030 = 42 970). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kd