ECLI: ECLI:CZ:OSHK:2025:8.C.139.2025.1 Datum: 2025-06-25 Předmět: o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2054 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o půjčce"]
O co šlo: o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím (["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2054 z. č. 89/2012 )
Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že na základě dohody o splátkách ze dne 10. 6. 2024 měl žalovaný žalobci splácet dluh počínaje měsícem červnem 2024 do 20. dne v měsíci po 5 000 Kč. V téže dohodě bylo ujednáno, že dlužník ztrácí výhodu splátek při prodlení s úhradou byť jediné měsíční splátky. V dohodě byl ujednán úrok za každý měsíc prodlení 20 % z půjčené částky, žalobce využil dispozičního oprávnění a požaduje žalobou po žalovaném 10 % měsíčně. Žalovaný se dostal se splácením do prodlení, tedy o výhodu splátek přišel. Pouze dne 16. 8. 2024 uhradil žalobci částku 5 000 Kč. Nadále tedy dluží žalovanou částku.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval tvrzení tam uvedená.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Soud vyšel ze skutkového stavu věci tak, jak jej popsal žalobce, neboť tento je doložil listinnými důkazy a žalovaný tyto listiny nesporoval. Z dohody o splátkovém kalendáři ze dne 10. 6. 2024 soud zjistil, že v čl. I. se žalovaný zavázal uhradit dluh ve výši 35 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce v 7 splátkách do 20. dne v měsíci po 5 000 Kč. V čl. II. byl ujednán úrok z prodlení ve výši 20 % z půjčené částky za každý měsíc prodlení.Právně soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, konkrétně dle § 2390 upravujícího zápůjčku a § 2054 týkajícího se uznání dluhu. Dále dle § 580 o. z. soud posoudil smluvní ujednání o úroku z prodlení.Soud v dané věci po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný podpisem listiny s názvem „Splátkový kalendář (dohoda o splátkách)“ ze dne 10. 6. 2024 uznal svůj dluh ve výši 35 000 Kč vůči žalobci. Dostal se do prodlení se splátkami a zaplatil toliko jedinou splátku, a to až 16. 8. 2024 ve výši 5 000 Kč. Soud proto uzavřel, že požadavek žalobce na vrácení částky 30 000 Kč je po právu a výrokem I. uložil žalovanému tuto částku žalobci uhradit, a to včetně zákonných úroků z prodlení, které soud posoudil dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Pokud jde o požadované smluvní úroky z prodlení, ty byly ujednány v dohodě o splátkovém kalendáři ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky, tj. 240 % ročně. Ujednání stran o úroku z prodlení směřuje k ocenění časové hodnoty peněžních prostředků, které dlužník věřiteli neoprávněně zadržuje, a proto se i konkrétní výše úroku z prodlení bude odvíjet od výše částky, ohledně které je dlužník v prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1190/2024 ze dne 2. 10. 2024). V daném případě výše smluveného úroku z prodlení neodpovídá adekvátní sankci za částku, kterou dlužník věřiteli zadržoval. V řízení nevyšly najevo zvláštní okolnosti, které by ospravedlňovaly ujednání tak vysokého smluvního úroku z prodlení. Soud proto posoudil výši úroku z prodlení ujednanou stranami ve výši 20 % měsíčně (0,66 % z dlužné částky denně) jako rozpornou s dobrými mravy.Přestože žalobce žalobou uplatňoval pouze poloviční výši smluvního úroku, nemůže to nic změnit na tom, že ujednání z této dohody ohledně smluvního úroku je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Nelze proto aprobovat ani žalobcovo dispoziční oprávnění a požadování nižších úroků, když samotné ujednání mezi účastníky není po právu. V tomto soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu: „posuzuje-li se ujednání o smluvním úroku z prodlení, lze je posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatnými jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Pokud je přijat závěr o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení, je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení“ (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007, a obdobně též rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005). Soud proto výrokem II. požadavek žalobce na smluvní úrok z prodlení zamítl.Výrok III. je odůvodněn procesním úspěchem žalobce, tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci. Náklady řízení žalobce tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 200 Kč a náklady na právní zastoupení, které soud určil postupem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Advokátovi náleží dle § 7 a 8 vyhlášky odměna 2 300 Kč/úkon za tyto poskytnuté úkony: převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba; k tomu přísluší dle § 13 odst. 4 vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 450 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, jejíž plátcovství zástupce žalobce soudu doložil (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu).Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř.