4 C 258/2020-21 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se domáhá na žalované zrušení jeho vyživovací povinnosti s odůvodněním, že žalovaná je jeho dcera, které bylo předmětným rozsudkem stanoveno výživné ve výši [částka] měsíčně. Žalobce dále uvedl, že žalovaná ukončila studium a matka žalované mu oznámila, že už nemusí platit výživné. Poslední výživné zaslal v únoru 2020. Proto požádal o zrušení jeho vyživovací povinnosti vůči žalované od března 2020 do budoucna. 2. Žalovaná se k výzvě soudu vyjádřila tak, že dne [datum] dovršila plnotetosti a ukončila studium na středním odborném učilišti. Potvrdila, že žalobce zaslal poslední výživné v únoru 2020. Souhlasila se zrušením povinnosti žalobce platit výživné. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: ze shodného skutkového tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že žalovaná ukončila studium na středním odborném učilišti. Z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], [spisová značka] soud zjistil, že tímto byl žalobce zavázán platit na výživu žalované částku [částka] měsíčně od [datum] do budoucna. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku. Dle § 910 mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost a dle § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 921 se výživné plní v pravidelných dávkách, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Vzhledem k tomu, že žalovaná souhlasila se zrušením vyživovací povinnosti s tím, výživné nechce, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žádnému z nich náklady nevznikly.