22 C 158/2021-40 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 2 089 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje ze strany žalovaného doposud neuhrazenou souhrnnou cenu za služby, jež žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost [anonymizováno] [právnická osoba] na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Jednalo se přitom o služby související, které nejsou službami elektronických komunikací, a rozhodování o nich tudíž náleží do pravomoci soudů. Pohledávka za žalovaným vzniklá z tohoto titulu byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně také zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti posledního vyúčtování, tj. od 8. 9. 2015, do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [anonymizováno] [právnická osoba] byla dne [datum] na podkladě„ Objednávky služeb“ uzavřena účastnická smlouva, jejíž obsah byl dán„ Nastavením služeb“ a dále platným zněním Všeobecných podmínek, platným Ceníkem služeb a podmínkami dalších služeb, zejména podmínkami zvoleného tarifu a Podmínkami přenesení čísla. 4. Daňovým dokladem [číslo] ze dne 20. 8. 2015 splatným k 7. 9. 2015 byla žalovanému právním předchůdcem žalobkyně vyúčtována za služby poskytnuté v období od 20. 7. 2015 do 19. 8. 2015 celková částka 238 Kč, daňovým dokladem [číslo] ze dne 20. 9. 2015 splatným k 8. 10. 2015 byla žalovanému právním předchůdcem žalobkyně vyúčtována za služby poskytnuté v období od 20. 8. 2015 do 19. 9. 2015 celková částka 368 Kč a daňovým dokladem [číslo] ze dne 20. 10. 2015 splatnou k 9. 11. 2015 byla žalovanému právním předchůdcem žalobkyně vyúčtována za služby poskytnuté v období od 20. 9. 2015 do 19. 10. 2015 celková částka 1 483 Kč, kdy co do částky 1 150 Kč se mělo jednat o smluvní pokutu. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou z téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 6. Po provedení žalobkyní navržených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [anonymizováno] [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému služby elektronických komunikací a případné související služby, které nejsou službami elektronických komunikací, kdy tyto služby byly žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně vyúčtovány, avšak žalovaný cenu za ně ani přes výzvu neuhradil. 7. Třeba však konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke skutečnosti, o jaké konkrétní služby, za něž se domáhá po žalovaném úhrady ceny za jejich poskytnutí, se jednalo. Tuto skutečnost žalobkyně neobjasnila ani přes výzvu soudu a nenavrhla jakékoli důkazy k prokázání případného tvrzení. V doložených daňových dokladech je vždy uvedena pouze souhrnná částka za veškeré poskytnuté služby s tím, že jednotlivé účtované položky jsou uvedeny v Souhrnném přehledu služeb, který však žalobkyně nedoložila. Bez toho, aniž by bylo soudu známo, jaké konkrétní služby byly žalovanému naúčtovány, nelze posoudit, zda byly tyto služby účtovány oprávněně a především, zda jsou součástí vyúčtování opravdu pouze služby, jež nejsou službami elektronických komunikací, a tudíž je skutečně dána pravomoc soudu k rozhodování o nich. Pouze z posledního shora uvedeného vyúčtování lze vyčíst, že vyúčtovaná částka je zčásti představována smluvní pokutou, avšak není vůbec zřejmé, jakým způsobem byla tato smluvní pokuta sjednána, v jaké výši a za porušení jaké povinnosti. Z tohoto důvodu soud opět není schopen posoudit ani oprávněnost požadavku na úhradu této smluvní pokuty. 8. S ohledem na výše uvedené musel soud žalobu v plném rozsahu zamítnout. 9. Právo na náhradu nákladů řízení by měl podle § 142 odst. 1 žalovaný, který byl ve věci plně úspěšný. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.