4 C 179/2020-62 — Okresní soud v Hodoníně

1. Zástavní věřitel se návrhem domáhal nařízení soudního prodeje zástavy specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že zástavní dlužník dluží zástavnímu věřiteli pohledávku ve výši ve výši 426 678,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 412 359,46 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž uvedená pohledávka je zajištěna zástavním právem na zástavě, uvedené ve výroku I. tohoto usnesení (dále jen„ zástava“) ve vlastnictví zástavního dlužníka. 2. Zástavní dlužník uvedl, že žádné tvrzení nečiní sporným, že dluží zástavnímu věřiteli částku 426 678,99 Kč i úrok z prodlení a potvrdil uzavření jak úvěrové smlouvy, tak zástavní smlouvy. 3. Soud ve věci provedl k důkazu toliko listiny předložené zástavním věřitelem, vyšel ze shodného skutkového tvrzení a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Smlouvou o hypotečním úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřel zástavní věřitel se zástavním dlužníkem, zástavní věřitel na základě této smlouvy poskytl zástavnímu dlužníku částku ve výši 416 000 Kč a zástavní dlužník se ji zavázal splácet. Své povinnosti ze smlouvy zástavní dlužník porušil, když zůstal dlužen celkem částku 412 359,46 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem [anonymizováno] ze dne [datum] má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřel zástavní věřitel se zástavci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a zástavním dlužníkem, přičemž touto smlouvou zřídili zástavní právo k zástavě tehdy ve vlastnictví [anonymizováno], a to k zajištění pohledávky zástavního věřitele za zástavním dlužníkem, vyplývající z hypoteční smlouvy. Výpisem z katastru nemovitostí ke dni [datum] má soud za prokázané, že zástavní dlužník je vlastníkem zástavy, v katastru nemovitostí je zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch zástavního věřitele na základě shora citované smlouvy, zástavní dlužník nabyl nemovitosti kupní smlouvou ze dne [datum] s právními účinky zápisu k [datum]. 5. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. 6. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 a v němž uzavřel, že„ soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.) doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“. V rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 pak tentýž soud uzavřel, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o. s. ř.“. Dle 21 Cdo 1145/2007„ výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství soud při zkoumání předpokladů pro nařízení prodeje zástavy posuzuje pouze podle skutečností, jimiž zástavní věřitel prokázal nebo alespoň osvědčil, že mu vznikla za dlužníkem pohledávka; tímto způsobem prokázaná nebo osvědčená výše zajištěné pohledávky a jejího příslušenství může být důvodně zpochybněna až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhotnutí prodejem zástavy, bude-li návrh podán a soudem vyhověno“. Dle 21 Cdo 3754/2009„ to, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. a že pro nařízení postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací žaloby.“ 7. V daném případě zástavní věřitel doložil shora uvedenými důkazy existenci zajištěné pohledávky založené smlouvou o úvěru za zástavním dlužníkem. Dále zástavní věřitel doložil smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem, jakož i výpisem z katastru nemovitostí, že pohledávka za zástavním dlužníkem je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku I. tohoto usnesení. Přitom v daném řízení nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy zakládající zajištěnou pohledávku. 8. S ohledem na shora uvedené soud neprováděl žádné další dokazování, když zástavní dlužník učinil všechna tvrzení nespornými a s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl. 9. Zástavní věřitel požadoval přiznání náhrady nákladů řízení. S odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 114/06 ze dne [datum] a sp. zn. I. ÚS 28/14 ze dne [datum] nebo I ÚS 2246/17 ze dne [datum] soud nerozhodoval o náhradě nákladů řízení, neboť o této otázce má být dle závazného právního názoru Ústavního soudu rozhodnuto až v řízení o výkonu tohoto rozhodnutí, kdy bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.