13 C 293/2022-69 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 25 294,86 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dne 25. 9. 2019 smlouvu č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalované částku 16 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 16 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 055 Kč, jež je součtem kapitalizovaného úroku za poskytnutí zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 18 měsíčních splátkách po 1 892 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vyhodnocovala informace získané především z bankovních, nebankovních a dalších registrů, kontrolou příjmů a výdajů žalované a kontrolou výdajů na splátky úvěru. Příjem žalované byl ověřen z pracovní smlouvy, výplatních pásek a exportu transakční historie z bankovního účtu žalované a dále byl podroben skóringovému modelu pracujícímu s demografickými a behaviorálními daty. Takto byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalované 21 628 Kč a další příjmy domácnosti 27 000 Kč. Měsíční výdaje žalované byly stanoveny částkou 16 728 Kč, a to na základě sdělených údajů žalovanou, které právní předchůdkyně žalobkyně konfrontovala s právními instituty státní sociální politiky a částkami plynoucími ze statistických dat. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Celkově pak žalovaná uhradila za dobu trvání smluvního vztahu 16 292 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 5 398,51 Kč na jistině a 11 942,21 Kč na souhrnném poplatku. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 7 954,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 398,51 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 398,51 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.Dne 25. 9. 2019 byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 16 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s úrokem ve výši 3 921 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 412 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a za komfortní splácení ve výši 4 400 Kč (celkem 15 733 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1 892 Kč (poslední splátka 1 891 Kč). Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že v den uzavření smlouvy obdržela v hotovosti celou částku zápůjčky. Součástí smlouvy o zápůjčce byly i smluvní podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru. V článku 6.1. smluvních podmínek bylo sjednáno, že pokud žalovaná neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální výše smluvních pokut. Z tabulky „Výpočet smluvní pokuty“ pak plyne, že žalovaná uhradila do dne 10. 3. 2020 celkem částku 16 292 Kč a dále je patrný výpočet výše smluvní pokuty.Ohledně procesu uzavírání smlouvy a zkoumání úvěruschopnosti žalované byla slyšena svědkyně , jméno FO, , která vypověděla, že poté, co nový klient zavolal na zákaznickou linku a byl mu přidělen obchodní zástupce, jela za ním domů, kde společně sepsali zákaznickou kartu, kterou sepsala i se žalovanou. Klient musel předložit občanský průkaz, pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky nebo dva až tři výpisy z účtu. V roce 2019 se kopie těchto dokumentů nepořizovaly. Na výdaje se klienta pouze dotazovala, žádné doklady k nim nepožadovala. Žalovaná měla u právní předchůdkyně žalobkyně více úvěrů, přičemž bylo možno schválit klientovi další úvěr, i když předcházející úvěr řádně nesplácel, pokud dluh nebyl velký. Z výpisu ze živnostenského rejstříku ze dne 20. 12. 2022 vyplynulo, že paní , jméno FO, ukončila činnost v režimu živnostenského zákona.Žalobkyně doložila zákaznickou kartu podepsanou žalovanou ze dne 25. 9. 2019. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky zaměstnána s průměrným čistým měsíčním příjmem 21 628 Kč, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou a dvěma výpisy z účtu. Další čisté příjmy domácnosti měly činit 27 000 Kč, celkové příjmy domácnosti tak byly vyčísleny částkou 48 628 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalované uvedeno, že žije v nájmu, je svobodná, bez vyživovací povinnosti. Žalovaná také uvedla, že má zápůjčku u jiné společnosti a také kreditní kartu. Ohledně měsíčních výdajů žalované je zde uvedeno, že externí splátky zápůjček činily 700 Kč měsíčně, splátky právní předchůdkyni žalobkyně činily 6 528 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje žalované pak byly vyčísleny částkou 9 500 Kč. Z výpisu z Centrální evidence exekucí plyne, že ke dni 14. 11. 2022 nebyly na osobu žalované vedeny žádné exekuce. Z výplatních pásek je patrno, že v srpnu 2019 činila čistá mzda žalované 21 300 Kč, z čehož jí bylo na účet vyplaceno 19 314 Kč, a v září 2019 její čistá mzda činila 31 064 Kč, z čehož jí bylo na účet vyplaceno 29 048 Kč. Z listiny „Export transakční historie“ plyne, že žalované v období od března 2019 do září 2019 byla na účet připisována mzda v průměrné výši 21 195 Kč měsíčně.Pohledávku za žalovanou postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. O tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 1. 2. 2022, který byl odeslán společně s výzvou k úhradě dne 11. 2. 2022, jak plyne z podacího lístku.Dopisem ze dne 10. 2. 2022, odeslaným dle podacího lístku dne 11. 2. 2022, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky do 17. 3. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od datace výzvy. Výzva byla odeslána dne 24. 5. 2022, což žalobkyně doložila podacím lístkem.Žalobkyně soudu předložila také podací lístek ze dne 4. 3. 2022, avšak z ničeho není zřejmé, jaká listina byla touto zásilkou odeslána.Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce tak, jak ji upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí zápůjčka byla poskytována v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebi