13 C 455/2019-206 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala určení, že žalovaná 1. , Jméno žalované, , není závětní dědičkou po zemřelém , jméno FO, (dále také jen „zůstavitel“). Zůstavitel byl otcem žalobkyně a žalované 2. a v rámci pozůstalostního řízení žalobkyně zpochybnila platnost závěti ze dne 20. 8. 2017, kterou zůstavitel pořídil ve prospěch žalované 1. a ustanovil ji univerzální dědičkou. V návaznosti na to byla žalobkyně a žalovaná 2. usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 1. 10. 2019 odkázány, aby své dědické právo uplatnily žalobou. Žalobkyně ve vztahu k závěti namítla, že zůstavitel k jejímu pořízení nebyl z důvodu duševní poruchy způsobilý, neboť v té době již trpěl těžkou mozkovou demencí, byl dezorientovaný a měl halucinace. Vyslovila též domněnku, že zůstaviteli byla závěť nadiktována a k jejímu sepsání byl donucen či naveden, neboť z důvodu špatného zdravotního stavu byl odkázán na péči třetí osoby, tuto péči mu z části poskytovala žalovaná 1., žalobkyně kvalitu této péče v žalobě zpochybňovala a tvrdila, že žalovaná 1. zůstavitele citově vydírala, zejména tím, že mu hrozila, že od něj odejde a on tak zůstane sám, zároveň jej záměrně izolovala od ostatních lidí a neumožňovala mu s nimi kontakt. V průběhu řízení žalobkyně zpochybnila i to, že se jedná o závěť vlastnoručně sepsanou a podepsanou zůstavitelem.2. Žalovaná 1. uvedla, že se zůstavitelem žila v jedné domácnosti přes 30 let, ohradila se proti tvrzení žalobkyně, že by závěť vznikla z jejího popudu či na její nátlak, uvedla, že o její existenci jí zůstavitel řekl až po jejím sepsání. Dále ve vyjádření podrobně rozepsala, že to byla ona, kdo se o zůstavitele staral nikoli žalobkyně či žalovaná 2., jejichž péči (zájem o zůstavitele) zpochybňovala. Vyloučila, že by psychický stav zůstavitele v době sepsání závěti byl jakkoli narušený.3. Žalovaná 2. sama žalobu na určení dědického práva nepodala, potvrdila, že žalovaná 1. žila po dobu téměř 30 let se zůstavitelem jako jeho družka. Uvedla, že zůstavitele navštěvovala zhruba jednou týdně, jeho psychickou kondici v době sepsání závěti však nedokázala vyhodnotit, při návštěvách byl někdy dezorientovaný, jindy komunikoval normálně.4. Z úmrtního listu vyplývá, že zůstavitel zemřel dne 20. 7. 2018, pozůstalostní řízení je vedeno zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, . Dne 13. 9. 2018 se žalovaná 1. dostavila k notářce jako soudní komisařce za účelem zjištění stavu a obsahu závěti ze dne 20. 8. 2017. Podle obsahu protokolu sepsaného o tomto úkonu byla závěť předložena otevřená a její text vedle nadpisu „Závěť“ byl následující „Tímto odkazuji veškerý svůj majetek své přítelkyni , Jméno žalované, , jméno FO, [nečitelné] při svém [nečitelné] vědomí a [nečitelné] , adresa, “, za textem následuje podpis „, jméno FO, “ a dále údaj napsaný jiným rukopisem „svědek“ vedle tohoto údaje podpis „, jméno FO, L.“. Dne 27. 9. 2018 byl s žalobkyní sepsán protokol o předběžném šetření, v němž žalobkyně uvedla, že zůstavitel žil sám, dále žalobkyně odkázala na závěť ze dne 4. 7. 1989, podle které měl dědit syn žalobkyně , jméno FO, . Žalobkyně tuto závěť notářce předložila, a i o tomto byl sepsán protokol o zjištění stavu a obsahu závěti. V závěti zůstavitel o domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, pořídil tak, že jej „dostane jeden z chlapců , Anonymizováno, a to ten, který bude mít nejlepší vztah k tomuto domu“, vkladní knížka měla připadnout žalované 2. Na jednání dne 18. 2. 2019 notářka informovala žalobkyni a žalovanou 2. o tom, že závěť ze dne 4. 7. 1989 je v části týkající se domu neurčitá a v části týkající se vkladní knížky bezpředmětná, neboť vkladní knížka není předmětem pozůstalosti. Dále je informovala o závěti ze dne 20. 8. 2017 s tím, že tato ruší závěť ze dne 4. 7. 1989. Na dalším jednání dne 30. 9. 2019 žalobkyně i žalované prohlásily, že dědictví neodmítají a žalobkyně se žalovanou 2. uvedly, že budou uplatňovat neplatnost závěti ze dne 20. 8. 2017. V návaznosti na to jim bylo usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 1. 10. 2019 uloženo, aby své dědické právo uplatnily žalobou (kterou nakonec podala pouze žalobkyně). Z odůvodnění usnesení vyplývá, že notářka tak učinila mimo jiné proto, že „závěť nemá žádné zjevné nedostatky a není ani zpochybňována její pravost“.5. Ve věci byly vyslechnuty účastnice řízení a dále navržení svědkové. V zásadě lze konstatovat, že žalobkyně (která zůstaviteli pomáhala s vyřizováním úředních záležitostí a byla s ním v pravidelném častém kontaktu) a její manžel pan , jméno FO, (který zůstavitele vídal 1-2 x do měsíce) popsali stav zůstavitele již v době sepisu závěti jako neutěšený, podle nich zůstavitel nechodil, chátral psychicky i fyzicky, polehával, byl v depresi, apatický, pletl si osoby. Naopak žalovaná 1. a její příbuzné (paní , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ), které přijížděly zhruba 2-3 x ročně na návštěvu, stavy zmatenosti (v období přibližně kolem data sepisu závěti) negovaly a popisovaly, že při návštěvách s nimi zůstavitel normálně komunikoval a připouštěly pouze potíže fyzické (zejména problémy s chůzí). Žalovaná 2. vypověděla, že zůstavitele pravidelně každý týden navštěvovala, uvedla, že návštěvy byly krátké, neboť zůstavitel nebyl schopen udržet pozornost, výskyt stavů zmatenosti datovala ke konci roku 2017 se zhoršením v roce 2018. Dále byl vyslechnut pan , jméno FO, , který zůstavitele navštěvoval 4-5 x ročně, zmínil návštěvu z podzimu roku 2017 a února roku 2018, popsal, že zůstavitel sice nechodil, nicméně nebyl dezorientovaný nebo zmatený a normálně se bavili. Dále byli vyslechnuti pan , jméno FO, a pan , jméno FO, , kteří bydleli v sousedství. Z jejich výpovědí vyplynulo, že ke konci zůstavitelova života jej vídali jen velmi sporadicky, první z nich s ním v posledních 3-4 letech před smrtí hovořil snad pouze jednou (o nákupu auta) a v té době na něj zůstavitel působil normálně a jednou slyšel volat zůstavitele o pomoc (kdy se to odehrálo nevěděl). Podobně druhý svědek popsal, že zůstavitele slyšel volat o pomoc, časově toto zařadil do doby blízko před úmrtím zůstavitele, dále vypověděl, že zhruba půl roku před smrtí zůstavitele jej viděl upadnout před garáží, když mu pomáhal se zvednout, působil na něj normálně.6. Z výpovědí účastnic bylo dále zjištěno, že o existenci sporné závěti věděla pouze žalovaná 1., které měl zůstavitel závěť po sepsání předat. Žalobkyně a žalovaná 2. popřely, že by o existenci závěti věděly. Žalovaná 1. a 2. zároveň uvedly, že nevěděly o existenci závěti z roku 1989. Závětní svědek pan , jméno FO, nemohl být vyslechnut, neboť již dříve zemřel. Žalobkyně předložila soudu čestné prohlášení jeho manželky paní , jméno FO, , v němž prezentuje své přesvědčení, že pokud by její manžel byl při sepisu závěti zůstavitele, určitě by jí to zmínil (což se však nestalo). Žalovaná 1. v návaznosti na předložení tohoto čestného prohlášení navrhla, aby byla paní , jméno FO, vyslechnuta. Soud tento důkaz neprovedl, neboť v tomto případě by nešlo ani o svědka, který se o relevantních událostech dozvěděl „z doslechu“, ale o svědka, který by soudu pouze prezentoval své subjektivní přesvědčení o tom, jak by se určitá osoba v určité situaci zachovala. Takový důkaz považuje soud za v zásadě bezvýznamný.7. Za účelem posouzení, zda zůstavitel v době sepisu závěti byl schopen právně jednat (pořídit o svém majetku závětí) si soud opatřil zdravotní dokumentaci zůstavitele vedenou , tituly před jménem, , jméno FO, a v neposlední řadě znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, specializace gerontopsychiatrie, vypracovaný , jméno FO, , neboť posouzení psychického stavu zůstavitele se vymyká laickému hodnocení. Znalkyně přijala závěr, že zůstavitel již v době sepsání závěti trpěl demencí, svá zjištění opřela o předložené zdravotní záznamy (z nichž podstatné části v posudku cituje), v závěrech posudku odkazuje na cévní onemocnění mozku, které bylo u zůstavitele zjištěno již v roce 2005, recidivující cévní mozkové příhody (v letech 1997, 2005), ischemickou chorobu dolních končetin, přidružené mimointelektové faktory kognitivního deficitu (omezená mobilita, stav po pádech, chronifikované bolesti, poruchy spánku, chudokrevnost, hromadění dusíkatých endotoxinů, úbytek na váze, sociální závislost), ischemicko-degenerativní změny zachycené na CT mozku z let 2006 a 2015, smyslové deprivace (nedoslýchavost, suspektně glaukom) a rodovou zátěž pro cévní onemocnění mozku. V návaznosti na zjištěnou diagnózu demence znalkyně konstatovala, že deficity výkonových psychických funkcí se projevily zjednodušením myšlení do povrchních konkrétních asociací, omezením kognitivní variability a redukovaným chápáním komplexnosti sociálních situací. K dalšímu snížení kognitivní výkonnosti mohlo zároveň dojít vlivem mimointelektových faktorů (sníženou hybností, chronickými bolestmi, narušením vnitřního prostředí, omezením energetických zdrojů, deficitní osobní autonomií a sociální závislostí). Zároveň konstatovala, že nad osobním průměrem bylo u zůstavitele zachováno poro