27 C 217/2023-20 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud počínaje dnem 1. 11. 2023 rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti k jejímu zletilému synovi – žalovanému, která jí byla naposledy stanovena platebním rozkazem Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2016, č. j. 29 C 205/2015-5. Svůj návrh odůvodnila tím, že je dlouhodobě nemocná, přitom žalovaný dle vyjádření jeho otce již ukončil své studium a měl by nastoupit do zaměstnání.2. Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti vyslovil souhlas.3. Soud za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že platebním rozkazem Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2016, č. j. 29 C 205/2015-5, který nabyl právní moci i vykonatelnosti dne 27. 4. 2016 byla žalobkyně zavázána přispívat na výživu žalobce částkou 2 500 Kč měsíčně vždy do 5. dne v měsíci předem k rukám žalobce, a to počínaje dnem 1. 10. 2015 do budoucna. Tímto rozhodnutím byl změněn rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2014, č. j. 22 P 65/2007 -44, který nabyl právní moci dne 9. 9. 2014, jímž byla určena vyživovací povinnost vůči tehdy nezletilému žalovanému ve výši 700 Kč měsíčně.5. Žalobkyni byl rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne , datum, přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.6. Dle soudem vyžádané zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, ze dne 27. 11. 2023 žalovaný dosud nebyl veden v evidenci zaměstnanců a není veden ani evidenci OSVČ v režimu působnosti daného úřadu. Dle zprávy Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Brně, kontaktní pracoviště , adresa, ze dne 24. 11. 2023 je žalovaný od 16. 11. 2023 dosud evidován v seznamu uchazečů o zaměstnání. Dle zprávy Univerzity , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalovaný ukončil své studium na , Anonymizováno, fakultě dne 30. 8. 2023.7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. Podle § 163 o. s. ř. platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.9. Soud má na základě předložených listinných důkazů, které soud hodnotil podle § 132 o. s. ř, za prokázané, že podaná žaloba je důvodná. Žalovaný, který je synem žalobkyně, ukončil ke dni 30. 8. 2023 vysokoškolské studium. V současné době není nikde zaměstnán a je evidován na úřadu práce. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný je již schopen se sám živit. Z ničeho přitom nevyplynulo, že by jeho schopnosti a možnost začít pracovat v tomto směru byly jakkoliv omezené, nebo že by po ukončení studia žalovaného se vyživovací povinnost žalobkyně opětovně obnovila. Žalovaný tedy nadále již není odkázán na poskytované výživné ze strany žalobkyně a její vyživovací povinnost již netrvá. Sám žalovaný uvedené závěry nijak nerozporoval, naopak sám vyslovil souhlas s tímto žalobním návrhem. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně k žalovanému dle žalobního návrhu k datu 1. 11. 2023 do budoucna.10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně nenavrhovala přiznání nákladů a ani neuváděla, že by jí nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.