4 C 345/2022-34 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 10 000 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč. Žalovaný na pohledávku žalobkyně neuhradil ke dni podání žaloby ničeho. 2. Žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu s tím, že požaduje, aby správce NRKI předložil záznam o vzniku a trvání závazku a dále požadoval vyjádření ČNB. 3. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s.r.o., [IČO], zaslala žalovanému na jeho účet částku 10 000 Kč dne 4. 6. 2020 (výpis z účtu za období od 30. 5. 2020 do 30. 6. 2020, přípis [právnická osoba] ze dne 12. 4. 2023). Důvod převodu žalobkyně nedoložila. [právnická osoba] a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky dne 31. 12. 2021, na základě které předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným, žalovanému byla tato skutečnost oznámena dne 10. 4. 2022 (smlouva o postoupení, seznam, přípis ze dne 10. 4. 2022, podací lístek). 4. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému částku 10 000 Kč na jeho účet. Tuto skutečnost odůvodnila tím, že jednala se žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru, ale smlouva uzavřena nebyla. Žalovaný se tedy obohatil bez právního důvodu. Předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení částky, žalovaný však na svoji obranu neuplatnil žádné relevantní tvrzení, a proto soud má za to, že dlužnou částku nevrátil. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku ve znění ke dni zaslání peněz žalovanému. Podle § 2993: plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 1968 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobě je nutno vyhovět, neboť žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně zaslala žalovanému částku 10 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný se k tomu nijak nevyjádřil, skutečnost nepopřel ani netvrdil uzavření smlouvy, proto se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného. Ten byl vyzván k vrácení, ale bezúspěšně, proto ho soud k vrácení částky 10 000 Kč zavázal. Vzhledem k tomu, že žalovaný tak neučinil ve stanovené lhůtě, vzniklo žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí poskytnuté lhůty k vrácení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. jako návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře.