13 C 159/2024-25 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 099,74 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , se žalovanou uzavřela dne 26. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 21 490 Kč za účelem financování nákupu spotřebního zboží. Tuto částku se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a s poplatky v celkové výši 23 664 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 986 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, mezi které patřila rovněž výše příjmů a výdajů, přičemž tyto informace prověřila tím, že provedla lustraci žalované v interních i externích databázích, v registru SOLUS, v bankovních i nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku. Kromě žádosti o úvěr a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru nemá žalobkyně k dispozici jiné dokumenty prokazující ověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná však na svůj dluh uhradila pouze částku 7 023 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 16 489,83 Kč na jistině úvěru, 580,02 Kč na smluvním úroku, 185,90 Kč na smluvní pokutě a 600 Kč na poplatcích za upomínky. Právní předchůdkyně žalobkyně posléze postoupila pohledávku za žalovanou z titulu předmětné smlouvy žalobkyni. Žalobkyně po žalované v žalobě požadovala kromě dlužné jistiny ve výši 16 489,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 580,02 Kč, poplatky za upomínky ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 609,91 Kč, náklady na vymáhání ve výši 265 Kč, úrok ve výši 9,43 % ročně z částky 16 489,83 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 16 489,83 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že dne 26. 4. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované nabízet a poskytovat bankovní produkty a služby v rozsahu dle její aktuální nabídky. Téhož dne pak mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o klasickém úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky tak, že žalovaná elektronicky podepsala návrh smlouvy, který byl následně elektronicky podepsán právní předchůdkyní žalobkyně. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 21 490 Kč na koupi výpočetní techniky, kdy kupní cena činila 21 490 Kč. Úvěr měl být poskytnut převodem peněžních prostředků na účet zprostředkovatele úvěru , právnická osoba, ., s nímž žalovaná uzavřela kupní smlouvu na uvedené zboží a jehož cena měla být financována prostřednictvím spotřebitelského úvěru. Poskytnutou jistinu se žalovaná zavázala žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 9,43 % ročně a s cenou úvěru výši 2 174 Kč, ve 24 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše měsíčních splátek činila 986 Kč a byly splatné vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 5. 2022. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit činila 23 664 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána pro případ prodlení žalované s úhradou splátek smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. Dále byla ve smlouvě ujednána možnost požadovat náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného (dospělého) závazku ve výši 600 Kč a možnost účtovat poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné (dospělé) splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč.V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů/dětí, nevyživuje žádné dítě a je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 50 000 Kč. Dále uvedla celkové náklady domácnosti 4 000 Kč a finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) v částce 5 000 Kč.Žalobkyně dále doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a akceptační dopis ze dne 28. 4. 2022; v obou dokumentech jsou shrnuty podrobnosti úvěru.Z platební historie úvěrového účtu soud zjistil, že částka úvěru ve výši 21 490 Kč byla dne 27. 4. 2022 vyplacena ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zprostředkovateli úvěru. Dále soud z tohoto dokumentu zjistil, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 7 023 Kč. Dlužná částka k 20. 3. 2023 činila 17 855,75 Kč.Dopisem ze dne 24. 3. 2023 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že z důvodu jejího prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a úvěr se ke dni 30. 4. 2023 stává splatným v celém rozsahu.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to za úplatu, jak je zřejmé z doloženého potvrzení o úplatě. Tato skutečnost byla žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně oznámena dopisem ze dne 25. 5. 2023. Dalším dopisem ze dne 25. 5. 2023 bylo postoupení pohledávky žalované oznámeno ze strany žalobkyně a zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 12. 6. 2023. Odeslání tohoto dopisu žalobkyně prokázala podacím archem ze dne 31. 5. 2023. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána i dopisem ze dne 29. 6. 2023 a konečně i předžalobní upomínkou ze dne 11. 9. 2023, v níž jí byla určena lhůta pro zaplacení do 21. 9. 2023 a jejíž odeslání dne 14. 9. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem.Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávek soud zjistil, že dne 29. 6. 2023 zaslala žalobkyně žalované obyčejný dopis a dne 13. 7. 2023 se pověřený terénní pracovník žalobkyně pokoušel kontaktovat žalovanou na její adrese.Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v přísl