13 C 202/2023-62 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se domáhal vyklizení nemovitých věcí nacházejících se v katastrálním území , adresa, , a to pozemku parc. číslo , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, a pozemku parc. číslo , hodnota, (dále také jen „nemovitosti“). Žalobce uvedl, že nemovitosti, které dříve patřily žalovaným, nabyl v roce 2017 v dražbě a žalovaní, kteří nemovitosti stále užívají, je ani přes výzvu nevyklidili, a to přesto, že byli rozsudkem zdejšího soudu uznání vinnými z přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru.2. Žalovaní na svou obranu uvedli, že mezi nimi a žalobcem došlo k uzavření nájemní smlouvy. Poukázali na to, že nájemní právo vykonávají po dobu více než tří let (minimálně od roku 2017), pravidelně hradí nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně a úhrady za energie. U jednání doplnili, že k uzavření nájemní smlouvy došlo den poté, co žalobce nemovitosti nabyl. Zároveň připustili, že k dohodě o výši nájemného nedošlo. Namítli též, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy, neboť na pohledávku žalobce bylo v dědickém řízení zaplaceno více, než kolik pohledávka činila.3. Ohledně nabytí vlastnictví žalobce bylo zjištěno, že se tak stalo usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 27. 7. 2017, kterým byl žalobci udělen příklep. Z usnesení je patrné, že žalobce v exekučním řízení vystupoval jako oprávněný, žalovaní jako povinní, kteří do řízení vstoupili na místo zesnulého manžela žalované. Žalovaní usnesení o příklepu sice napadli odvoláním, nicméně nebyli úspěšní a rozhodnutí soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 10. 11. 2017 potvrzeno. Skutečnost, že je žalobce vlastníkem nemovitostí vyplývá též z výpisu z katastru nemovitostí.4. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 10. 3. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 7. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaní byli uznáni vinnými přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru, a to za období nejméně od 26. 8. 2018. Z odůvodnění prvostupňového rozsudku vyplývá, že zesnulý manžel žalované měl dluhy, které žalovaní po jeho smrti chtěli uhradit, nicméně v případě žalobce se jim to nepodařilo. V rozsudku se také uvádí, že žalovaná vypověděla, že „s poškozeným nepodepsali pro ně nevýhodnou nájemní smlouvu“, obdobně vyznívá výpověď žalovaného a též žalobce.5. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 27. 4. 2021 bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci 246 129 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení, které jim mělo vzniknout tím, že v období od 27. 7. 2017 do 30. 6. 2020 užívali nemovitosti bez právního důvodu.6. Žalobce doložil, že žalované vyzýval k vyklizení nemovitostí, a to dopisem ze dne 17. 8. 2020 a znovu též dopisem ze dne 25. 11. 2022.7. Ochrana vlastnického práva je zakotvena (mimo jiné) v § 1042 občanského zákoníku: „Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.“ Mezi stranami v zásadě nebylo sporné vlastnické právo žalobce (to bylo také doloženo výpisem z katastru nemovitostí a usnesením o udělení příklepu), hlavní obrana žalovaných spočívala v tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy a do vlastnického práva žalobce tak žalovaní nezasahují neprávem, ale právě z titulu tvrzeného nájemního vztahu. Nicméně žalovaným se existenci tvrzené nájemní smlouvy nepodařilo prokázat, naopak z odůvodnění předložených trestních rozhodnutí je zřejmé, že k uzavření nájemní smlouvy ve skutečnosti nikdy nedošlo, neboť ačkoli strany o jejím uzavření jednaly, nedosáhly shody ohledně výše nájemného. Ostatně k tomuto závěru dospěl i samotný trestní soud, který žalované uznal vinnými přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru a tímto rozhodnutím je ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. soud vázán. Skutečnost, že žalovaní žalobci za užívání nemovitostí následně platili, existenci nájemní smlouvy nezakládá (naopak z rozsudku č. j. , spisová značka, je zřejmé, že se tak dělo za účelem vyrovnání závazků žalovaných z titulu bezdůvodného obohacení). Žalovaní se dovolávali též dobrých mravů, a to v souvislosti s okolnostmi vzniku a uplatnění pohledávky, která byla předmětem vykonávacího řízení, v němž žalobce nemovitosti vydražil. Soud se však domnívá, že v tomto řízení nelze přezkoumávat či jiným způsobem revidovat výsledek řízení o výkonu rozhodnutí, v němž žalobce nemovitosti nabyl. Pokud měli žalovaní pochybnosti o oprávněnosti či výši pohledávky, prostorem k jejich řešení bylo zmíněné vykonávací řízení. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaní nemovitosti užívají bez právního titulu a neprávem zasahují do vlastnického práva žalobce. Zároveň se soud domnívá, že požadavek žalobce na vyklizení nemovitostí nijak nekoliduje s dobrými mravy a žalobě proto vyhověl. Co se týče lhůty k vyklizení, soud zohlednil zejména vysoký věk žalované a namísto patnáctidenní lhůty stanovil žalovaným k vyklizení lhůtu dvou měsíců (což u jednání navrhl samotný žalobce).8. Žalobce byl v řízení úspěšný a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále z nákladů spojených s tím, že byl v řízení zastoupen advokátkou. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka žalobce v řízení učinila čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání). Za každý z těchto úkonů jí podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 1 500 Kč. Zároveň za každý z úkonů má podle § 13 advokátního tarifu nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a v souvislosti s účastí u jednání má též nárok na náhradu cestovních nákladů za cestu z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět (celkem 220 kilometrů) uskutečněnou automobilem s doloženou spotřebou pro kombinovaný provoz 5,4 litru na 100 kilometrů. Výše náhrady za tuto cestu při průměrné ceně pohonných hmot 38,20 Kč za litr a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za kilometr činí 1 685,81 Kč. Advokátce podle § 14 advokátního tarifu náleží též náhrada za čas promeškaný cestou k jednání a zpět, a to ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Za osm půlhodin tedy činí tato náhrada 800 Kč. Celkem náklady žalobce (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 16 719,83 Kč. I při stanovení lhůty ke splnění této povinnosti vzal soud v úvahu současnou nepříznivou životní situaci žalovaných a umožnil jim dlužnou částku uhradit ve lhůtě jednoho měsíce.