14 C 152/2024-31 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 806 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 13. 5. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalobkyně umožnila žalované čerpat prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce, který činil 19 206 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše odpovídala 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná však svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušila, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 23. 10. 2023. Celkově žalovaná za dobu trvání tohoto smluvního vztahu od žalobkyně načerpala částku 19 206 Kč a neuhradila ničeho; zůstala tak žalobkyni na jistině úvěru dlužna 19 206 Kč. Kromě dlužné jistiny požadovala žalobkyně rovněž zaplacení nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 24. 10. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 2 478,41 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 19 206 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 7. 11. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 713,55 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové dlužné částky 20 806 Kč za období od 30. 1. 2024 do zaplacení. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smluv zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že byla posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále byly zohledněny proměnné jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd. Současně provedla žalobkyně lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI a CEE, v nichž nebyl o osobě žalované uveden negativní záznam. Žalobkyně dále pracovala se statistickými daty jako výše životního minima a normativních nákladů na bydlení. Zjištěné údaje žalobkyně poté podrobila scoringu prováděnému automatizovaným systémem vytvořeným odbornými zaměstnanci. Výsledkem tohoto postupu bylo zjištění kreditního skóre žalované a určení limitu nejvyšší měsíční splátky. Konkrétně žalobkyně zohlednila příjem uvedený žalovanou v žádosti o úvěr ve výši 17 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč a jako výdaje vzala v úvahu životní minimum žalované ve výši 4 470 Kč a životní minima členů domácnosti ve výši 8 510 Kč, normativní náklady na bydlení ve výši 9 375 Kč a výši splátky schváleného úvěru ve výši 768 Kč. Údaje měsíční výdaje na bydlení z žádosti ve výši 7 500 Kč a měsíční výdaje na ostatní z žádosti jsou v kolonce přeškrtnuty.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 13. 5. 2023 smlouvu o úvěru (, Anonymizováno, – revolvingový úvěr č. , hodnota, ). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 19 206 Kč s úrokovou sazbou 26,28 % ročně, kdy výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaná souhlasila s převodem peněžních prostředků ve výši prvního čerpání úvěru přímo ve prospěch osoby prodávající zboží uvedené v sekci Informace o zboží, tj. sedací souprava TOP-L GRAND světle šedá a další zboží za cenu 19 206 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly Úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, . s kódem , Anonymizováno, , platné od 2. 5. 2022, které žalobkyně soudu předložila. Ve smlouvě ve spojení s článkem 9.1 úvěrových podmínek bylo stanoveno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky je žalobkyně oprávněna účtovat jí účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním s tím, že ke dni uzavření smlouvy byla výše těchto nákladů vypočtena na 300 Kč za měsíc vymáhání. Dále byla žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč (v případě dlužné splátky nižší než 500 Kč maximálně ve výši dlužné splátky).Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná má čistý měsíční příjmem ve výši 17 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 20 000 Kč měsíčně, žalovaná bydlí v podnájmu, je svobodná a bezdětná.Informace o žalované a výsledky lustrací v příslušných registrech jsou shrnuty v úvěrové kartě klienta („Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“), z níž plyne, že žalovaná je svobodná, bezdětná a bydlí v podnájmu. Dále je zde uvedeno, že žalovaná má zdroj příjmu „jiný“ ve výši 17 500 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 20 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje domácnosti žalované činí 10 500 Kč. Lustrace žalované v příslušných registrech (JAP_PUJCKA, SOLUS, NRKI, MVCR, CEE) byly negativní (kód odpovědi registru je OK či ověřeno).Z metodiky – posouzení úvěruschopnosti klienta je patrné, jakými postupy a výpočty žalobkyně dospěla k limitu nejvyšší měsíční splátky na žalovanou a na domácnost žalované, a to za využití statistických dat.Žalobkyně dále doložila úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací, z níž bylo zjištěno, že žalovaná v době před poskytnutím úvěru zde neměla evidovaný jiný úvěr.Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaná dne 12. 6. 2023 čerpala částku 19 206 Kč na nákup zboží na splátky na www.sconto.cz. Dále je z tohoto výpisu patrné, že žalovaná nesplatila žádnou částku.Dopisem ze dne 23. 10. 2023, jehož odeslání dne 24. 10. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem, byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2023, jejíž odeslání dne 10. 11. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem.Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak je upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v