14 C 52/2024-80 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, a to pozemku parcelní číslo st , Anonymizováno, o výměře 486 m² (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům) a k pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře 1115 m² (zahrada), vše vedeno u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , zapsáno pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, na LV číslo , hodnota, (dále jen „nemovitost“ nebo „předmětná nemovitost“). Uvedla, že ona vlastní podíl o velikosti id. ¾ a žalovaný ¼, s tím že ona nemá zájem na setrvání ve spoluvlastnictví a žádala o přikázání předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, když reálné rozdělení není možné.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud nařídil ve věci jednání, na kterém provedl dokazování listinnými důkazy, znaleckým posudkem a výslechem žalobkyně a z těchto důkazů zjistil níže uvedené skutečnosti.4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že předmětná nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, žalobkyně vlastní podíl o velikosti id. ¾ a žalovaný id. ¼.5. Z emailových zpráv, SMS komunikace a dopisu , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 9.3.2023 soud zjistil, že mezi účastníky probíhala komunikace ohledně údržby a oprav předmětné nemovitosti. Žalovaný nabídl žalobkyni svůj podíl, avšak neshodli se na ceně.6. Z vyjádření realitní kanceláře , právnická osoba, vyplývá, že obvyklá cena nemovitosti ke dni 20. 10. 2023 činila 2 200 000 Kč.7. Z výslechu žalobkyně, soud zjistil, že žalovaný nepřispíval na údržbu nemovitosti, která je dle žalobkyně reálně nedělitelná.8. Ze znaleckého posudku číslo položky , č. účtu, znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne 21. 8. 2024, bylo zjištěno, že obvyklá cena předmětné nemovitosti činí 2 440 000 Kč.9. Ze screenshotu telefonu žalobkyně je patrný zůstatek na jejím spořicím účtu ve výši 749 671,25 Kč.10. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z“, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.11. Podle § 1143 o. z, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.12. Podle věty první § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.13. V řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětné nemovitosti, žalobkyně vlastní podíl o velikosti id. ¾ a žalovaný id. ¼. Současně bylo nesporné, že ani jeden z účastníků nehodlá setrvat ve spoluvlastnictví a zároveň nemovitost nelze reálně rozdělit na dva samostatné funkční celky. V takovém případě je třeba se zabývat posouzením předpokladů zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním věci za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.14. Soud se tak zabýval otázkou, kterému z účastníků má být nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví a jaká je cena předmětné nemovitosti, potažmo hodnota vypořádacího podílu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nechtěla ve spoluvlastnictví nadále setrvat, účastníci se na zrušení spoluvlastnictví nedohodli a nemovitost není možné rozdělit, zabýval se soud tím, kterému z nich má být nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví a jak vysoká má být výše přiměřené náhrady.15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že podmínky pro zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti jsou splněny, proto jej výrokem I. zrušil, a zároveň ve smyslu § 1147 o. z. rozhodl o přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně, a to z následujících důvodů.16. Soud ke způsobům vypořádání spoluvlastnictví v prvé řadě uvádí, že ze znění věty druhé § 1147 občanského zákoníku vyplývá, že věc je možno přikázat pouze tomu, kdo o ni má zájem, což v souzené věci byla žalobkyně. Z povahy věci je nutno dále dovodit, že zájemce musí být dostatečně solventní a musí být schopen vyplatit ostatním spoluvlastníkům náhradu za odnětí jejich vlastnického práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). V dané věci žalobkyně prokázala, že je solventní a připravena žalovanému vyplatit vypořádací podíl.17. Co se týká výše vypořádacího podílu provedl soud dokazování vyjádřením realitní kanceláře , právnická osoba, a znaleckým posudkem, kdy podle znaleckého posudku, činí obvyklá cena předmětné nemovitosti 2 440 000 Kč a dle vyjádřením realitní kanceláře 2 200 000 Kč. Při určení výše vypořádacího podílu soud však vycházel z aktuálnějšího znaleckého posudku, neboť takto určená cena odpovídá požadavku, dle kterého je pro posouzení věci rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku. Přiměřená náhrada k vypořádání je pak přesně ¼ této částky, tj. 610 000 Kč. K uhrazení podílu soud stanovil lhůtu 15 dní, neboť dle doložených listinných důkazů i dle svých tvrzení je žalobkyně schopna výše uvedenou částku uhradit téměř okamžitě.18. Zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicium duplex, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám (viz nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV.ÚS 404/22, zveřejněného v Databázi rozhodnutí Ústavního soudu), a proto soud výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.