16 C 44/2024-40 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 260 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 1. 2021, kterou sjednala se žalovaným její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, Před uzavřením smlouvy byla dostatečně hodnocena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Majetková situace žalovaného byla ověřena z jím předložených dokladů. Žalovaný v žádosti svým podpisem stvrdil, že jím poskytnuté informace jsou pravdivé a úplné. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti tvrzení žalovaného. Současně bylo ověřeno, že se žalovaný nenachází v insolvenci. Na základě dané smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 13 061 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 453 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 1 164 Kč do 5. 12. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil do 13. 6. 2022 nepravidelně jen 37 104 Kč. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 11 214,98 Kč a na poplatky ve výši 4 045,02 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 021,35 Kč (úrok ve výši 18,7 % ročně z částky 11 214,98 Kč od 6. 12. 2021 do 27. 9. 2023), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 698,45 Kč (úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 214,98 Kč od 21. 6. 2022 do 27. 9. 2023), úroků ve výši 18,7 % ročně a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně, a to vždy z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 24. 1. 2021 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 30 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 21 014 Kč, který představuje úrok ve výši 13 061 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 453 Kč, pojistným za doplňkové pojištění 1 350 Kč, splatit v pravidelných 45 měsíčních splátkách ve výši 1 164 Kč (poslední splátka činila 1 148 Kč).4. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradil celkem 37 104 Kč, naposledy hradil dne 13. 6. 2022.5. Ze zákaznické karty ze dne 24. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že žije s rodiči v rodinném domě a je svobodný. Dále sdělil, že jeho čistý měsíční příjem činí 29 565 Kč, čisté příjmy domácnosti pak 55 000 Kč měsíčně, tj. celkem 84 565 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činily 4 000 Kč, žalovaný uvedl, že nesplácí jiné splátky a nemá kreditní kartu. Žalovaný měl dle zákaznické karty předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu, výplatní pásky a SIPO.6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě dlužné částky do 10 dnů, oznámena dopisem ze dne 29. 9. 2023, odeslaným dne 27. 10. 2023.7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 3. 2024 předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024, odeslanou téhož dne.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).16. Povinnost posouzení bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové částce, tj. k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit. Pokud má být zachován smysl a účel