20 C 120/2024-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 400 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 11. 2022, kterou se žalovaným elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, Na základě této smlouvy ve znění ke dni 24. 11. 2022 žalovaný obdržel částku 20 000 Kč. Žalobkyně doklady prokazujícími posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Částku 20 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky 4 068 Kč nejpozději do 16. 12. 2022, což však neučinil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně se nyní domáhá dlužné jistiny 20 000 Kč, úroků 4 068 Kč, nákladů upomínání 100 Kč, smluvní pokuty 3 400 Kč (0,1 % denně z částky 20 000 Kč za dobu od 17. 12. 2022 do 5. 6. 2023), nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky 265 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení z jistiny kapitalizovaného za dobu od 17. 12. 2022 do 5. 6. 2023 v částce 1 397,26 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení.2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět, a to co do zaplacení částky úroku 4 068 Kč, nákladů upomínání 100 Kč, smluvní pokuty 3 400 Kč. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1,2 o.s.ř. řízení částečně co do této částky zastavil, a to výrokem II. tohoto rozsudku.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že společnost , právnická osoba, žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 11. 2022 a smlouvy o úvěru ze dne 24. 11. 2022 č. , hodnota, , kterou byly změněny a doplněny podmínky smlouvy o úvěru ze dne 16. 11. 2022, poskytla na jím uvedený bankovní účet částku 20 000 Kč (dle výpisu z běžného účtu – částku 3 000 Kč dne 16. 11. 2022, částku 3 000 Kč dne 23. 11. 2022, částku 10 000 Kč a 4 000 Kč dne 24. 11. 2022). Žalovaný se ji zavázal vrátit i s úrokem 4 068 Kč do 16. 12. 2022. Dále bylo upraveno právo předchůdkyně žalobkyně na náklady upomínání a smluvní pokutu v případě prodlení žalovaného. Smlouvy byly uzavřeny po registraci žalovaného na webových stránkách předchůdkyně žalobkyně, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Současně žalovaný k ověření identity zaslal na účet předchůdkyně žalobkyně dne 1. 7. 2019 částku 0,01 Kč (výpis z účtu). Nedílnou součástí smluv byly obchodní podmínky. Žalobkyně nedoložila, že její předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni (potvrzení o provedení transakce, společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, ), což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 12. 6. 2023 odeslaným 14. 6. 2023. Současně byl žalovaný upozorněn na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání (za odchozí dopis 48 Kč a osobní návštěvu terénního pracovníka 217 Kč). Současně byl přípisem žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 26. 6. 2023. Přípisem ze dne 17. 7. 2023 bylo žalovanému oznámeno, že jeho pohledávka byla předána do advokátní kanceláře a byl vyzván k úhradě dluhu do 6. 8. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky i výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 10. 2023, která mu byla odeslána 4. 10. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 12. 10. 2023. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že dne 17. 7. 2023 byl žalovanému odeslán v rámci vymáhacího procesu obyčejný dopis a dne 31. 8. 2023 žalovaného navštívil pověřený terénní pracovník.5. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným byla dne 16. 11. 2022 podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Následně byla smlouva změněna a doplněna na základě dohody smluvních stran ze dne 24. 11. 2022. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy a její změnou úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), který jednal jako spotřebitel, když „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy ani před podpisem změny smlouvy ověřeny žádnými doklady, když žalobkyně žádné dokumenty soudu nepředložila. Rovněž nebylo žalobkyní doloženo, že by předchůdkyně žalobkyně nahlížela do známých databází dlužníků. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy a před její změnou dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanovuje, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,“ když žádné dokumenty žalobkyně nedoložila a tím neprokázala, že její předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, když podle § 87 odst. 1 ZSÚ, „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“ Smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že „soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“6. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, tuto částku žalovaný žalobkyni nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, když v souladu s § 1879 o. z., „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“Žalovaný žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z., „se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží 20 000 Kč. Žalobkyni vzniklo i právo na úhradu úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost dnem, do kterého byl žalovaný povinen plnit dle výzvy žalobkyně. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v přípisu o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2023 (žalovanému byl odeslán dne 14. 6. 2023), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení do 26. 6. 2023. Tuto dobu k plnění soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky, a to i vzhledem k tomu, že žalovaný