20 C 55/2024-120 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 168,74 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne 14. 10. 2019, kterou s žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a která žalovanému původně poskytla kontokorentní úvěr do limitu 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nesplácel řádně a včas, tj. nezajistil na běžném účtu sjednaný kreditní obrat, a proto byla pohledávka žalovaného s účinností od 31. 3. 2022 zesplatněna. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 20 576,14 Kč. Celá pohledávka byla Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Před poskytnutím úvěru byla s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na prodlení žalovaného se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 20 576,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 592,60 Kč, smluvních úroků ve výši 21,90% ročně z jistiny úvěru ve výši 20 576,14 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení z celkové částky ve výši 20 576,14 Kč od 01.04.2022 do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 592,60 Kč ve výši 0,1 % denně z dlužné částky z dlužné jistiny úvěru 20 576,14 Kč od 1. 4. 2022 do 4. 4. 2023.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání.3. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že , právnická osoba, s žalovaným dne 1. 4. 2015 podepsali rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb , právnická osoba, , Anonymizováno, a dne 14. 10. 2019 banka akceptovala návrh ze dne 14. 10. 2019 na uzavření Smlouvy o kontokorentu, když celková výše kontokorentu činila 20 000 Kč. Soudu byly rovněž předloženy Všeobecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky , právnická osoba, , Anonymizováno, pro kontokorenty od 1. 12. 2016 a Sazebník – účty , Anonymizováno, , Anonymizováno, platný od 1. 7. 2019.4. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že banka zjistila, že žalovaný nemá záznam v IR, SOLUS, ani BRKI/NRKI. Současně vycházela z deklarovaného příjmu 25 000 Kč a výdajů ve výši 13 162 Kč (4 500 Kč půjčky, 5 252 Kč výdaje na bydlení, 3 410 Kč výdaje na živobytí). Z manuálního vstupu konsolidovaného blacklistu bylo dále zjištěno, že žalovaný má 7 různých úvěrů u 4 institucí, nemá splátky po splatnosti, měsíční splátka činí 4 438 Kč a má zřízenou kreditní kartu. V rámci základních informací banka měla uvedeno, že jeho příjem žalovaného činí 25 000 Kč (uváděný příjem), měsíční splátka úvěrů činí 4 500 Kč, deklarované výdaje na živobytí činí 8 000 Kč.5. Z výpisu z účtu od 1. 10. 2019 do konce března 2022 soud zjistil, že celková částka, kterou žalovaný v rámci kontokorentu vyčerpal činí 20 576,14 Kč. Současně soud zjistil, že žalovaný splácel, když uhradil 7 842,89 Kč (tato částka byla ze strany banky započtena a splátky úroků z kontokorentu), dále 4 963 Kč, když tato částka byla započtena na pojištění kontokorentu.6. Z výpisů žalovaného z běžného účtu na období od června do září 2019 soud zjistil, že žalovaný pravidelně splácí půjčku ve výši 4 963 Kč, nemá zde pravidelný měsíční příjem, když jeho příjmová stránka je tvořena menšími částkami přeposílaná z jiného účtu, v červenci jeho kreditní i debetní obrat přesahoval 40 tisíc Kč, v srpnu a v září 30tis. Kč a z účtu nejsou zřejmé žádné pravidelné výdaje.7. Smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek (pohledávka č. , hodnota, ) byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10. 3. 2023, který byl odeslán dle podacího lístku ten stejný den. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne 27. 6. 2023, který mu byl odeslán téhož dne.8. Žaloba je zčásti důvodná.9. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. Žalovaný čerpal částku 20 576,14 Kč, avšak předmětnou částku žalobkyni nevrátil.10. Jelikož žalovaný vystupoval jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“11. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“12. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o kontokorentu zjišťovala některé informace o jeho finanční situaci. Příjmy ani výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně konkrétně dostatečně neověřovala, když nebyly doloženy žádné doklady prokazující příjmy a výdaje od žalovaného, když sice byly doloženy výpisy z účtu, ale tyto výpisy neprokazovaly pravidelný příjem ve výši 25 000 Kč, jak bylo tvrzeno a ani výdaje ve výši cca 8 000 Kč, ale naopak bylo prokázán kreditní i debetní obrat několikanásobně vyšší, a to v červenci přes 40 000 Kč a v srpnu a září přes 30 000 Kč., když žalobkyně se rozporem nijak nezabývala. Rovněž žalobkyně nezjišťovala, co představuje splátka 4 438 Kč na úvěr, když byla deklarována jiná výše. Bez dostatečně ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanovuje, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalované o její finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady.13. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru dle § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy platí, že „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst