22 C 150/2024-80 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 14 481,70 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 6. 7. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,15 % ročně, to vše byl žalovaný povinen hradit formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 757,22 Kč počínaje dnem 18. 8. 2022. Kromě toho byl žalovaný zavázán platit i poplatky dle sazebníku. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Dále právní předchůdkyně provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR a dalších interních a externích databázích. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, žalobkyně vycházela z žalovaným deklarovaného příjmu, který ověřila na základě potvrzení o výši příjmu vydaného zaměstnavatelem žalovaného. Žalobkyně porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Do výdajů byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, zároveň žalobkyně zohlednila částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení a z veřejných databází zjištěné dosavadní splátky úvěrů. Výpočtem pak předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto jej žalobkyně celý zesplatnila. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině úvěru částku 12 981,70 Kč. Kromě dlužné jistiny žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 1 076,51 Kč, poplatků ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 907,89 Kč (za období do 27. 9. 2023) a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 058,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 6. 7. 2022 uzavřena elektronicky smlouva o úvěru , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Žalovanému byl zřízen úvěrový účet číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem ve výši 19,15 % ročně splatit ve 24 měsíčních anuitních splátkách po 757,22 Kč splatných vždy k 18. dni v měsíci, počínaje dnem 18. 8. 2022. Dále byl ve smlouvě ujednán poplatek za vyhotovení výpisu z účtu 50 Kč, za změnu data splátky 100 Kč, za vedení pohledávky v případě ukončení smlouvy 200 Kč měsíčně, za zaslání každé písemné upomínky 600 Kč, za prohlášení úvěru za ihned splatný 300 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že úvěr bude žalovanému poskytnut jako neúčelový ve prospěch běžného účtu č. , č. účtu, . Dále bylo ve smlouvě dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky, je žalobkyně oprávněna prohlásit dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat o jejich předčasné splacení. Součástí smlouvy o úvěru byly i Všeobecné produktové podmínky, Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a Sazebník poplatků a dále Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro , Anonymizováno, .4. Z žádosti o úvěr je zřejmé, že žalovaný byl zaměstnán jako dělník/řemeslník s čistým měsíčním příjmem 30 878 Kč. Celkový příjem domácnosti je zde uveden 60 000 Kč, žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě/bytě, vyživuje jednu osobu. Měsíční výdaje zde žalovaný neuvedl žádné.5. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 2. 5. 2017 soud zjistil, že žalovaný byl v té době zaměstnán jako seřizovač s průměrným čistým měsíčním příjmem v posledních třech měsících 27 018 Kč.6. Z vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 29. 8. 2023 bylo zjištěno, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, kdy tyto údaje dále ověřila tím, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Žalobkyně vypočetla disponibilní částku tak, že od příjmů žalovaného odečetla splátkové a nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. Žalobkyně tak vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 30 878 Kč, který měl být ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, a dále z čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 60 000 Kč, zohlednila, že žalovaný je svobodný, vyživuje jednu osobu, bydlí ve vlastním domě/bytě a počítala s jeho 51,46% podílem na nákladech na bydlení, dále zohlednila dosavadní interní splátky ve výši 5 133,77 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 0 Kč. Z výstupu z úvěrových registrů bylo zjištěno, že žalovaný má několik jiných úvěrových závazků.7. Ve vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 9. 7. 2024 pak žalobkyně doplnila, že příjem žalovaného dále ověřila i z běžného účtu žalovaného a poukázala na některé judikáty vyšších soudů.8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného z 22. 7. 2022 nebyla zjištěna žádná příjmová položka, která by byla identifikovatelná jako mzda či jiný pravidelný příjem. Byla zjištěna existence 4 úvěrů u žalobkyně se zůstatkem nesplacených jistin v celkové výši 123 979,97 Kč a s dluhy po splatnosti v celkové výši 2 890,20 Kč. Žalovaný měl povolený kontokorent (Flexikredit) 5 000 Kč, který čerpal v plné výši, zůstatek na účtu k 22. 7. 2022 činil - 5 000 Kč.9. Čerpání úvěru bylo doloženo výpisy z úvěrového účtu žalovaného. Konkrétně je z těchto výpisů patrné, že dne 6. 7. 2022 byla částka 15 000 Kč převedena na běžný účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Dále je z nich zřejmé, jak žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu úvěr splácel a jaké mu byl účtovány poplatky, konkrétně je pak zřejmé, že celkem právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil dne 19. 8. 2022 částku 757,53 Kč, dne 18. 9. 2022 částku 646,77 Kč, dne 23. 9. 2022 částku 110,70 Kč, dne 27. 10. 2022 částku 760,01 Kč a dne 24. 11. 2022 částku 759,08 Kč; celkem tak splatil 3 034,09 Kč. Dne 24. 4. 2023 byl úvěr zesplatněn. Rovněž z výpisu z běžného účtu žalovaného je zřejmé čerpání úvěru v plné výši.10. Dopisem ze dne 26. 4. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni 24. 4. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 15 664,07 Kč nejpozději do 10. 5. 2023. Dopis byl dle výpisu odeslaných zásilek žalovanému odeslán 27. 4. 2023.11. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 29. 9. 2023, která byla žalobkyní odeslána téhož dne, jak plyne z podacího archu. V upomínce mu byla stanovena lhůta 15 dnů od odeslání výzvy.12. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.14. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“15. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetk