27 C 191/2023-70 — Okresní soud v Hodoníně

1. Osvojitelé se společně podaným návrhem domáhali osvojení osvojenkyně, které je obdobou osvojení nezletilého s tím, že osvojovaná s nimi žije ve společné domácnosti v rámci jejich poručnické péče od svých , Anonymizováno, let. Za tuto dobu se mezi nimi vytvořilo vzájemné silné citové pouto. Osvojenkyně se vůbec nestýká se svými biologickými rodiči.2. Osvojenkyně se k návrhu osvojitelů připojila a vyslovila souhlas se svým osvojením.3. Soudem ustanovený opatrovník nezletilé dcery osvojenkyně s návrhem rovněž souhlasil s tím, že má za to, že je v zájmu nezletilé, aby se účinky osvojení vztahovaly i na ni.4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, vyslechl osvojitele, osvojenkyni i jejího biologického otce.5. Z oddacího listu osvojitelů bylo osvědčeno, že tito uzavřeli manželství dne , datum, . Dle rodného listu je osvojenkyně biologickou – matrikovou dcerou , jméno FO, a , jméno FO, . Osvojenkyně je matkou nezletilé , Jméno osvojenkyně B, , narozené , rodné přijmení, , Datum narození osvojenkyně B, , č. j. 5 P 280/2000-103 (ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 5. 6. 2001, č. j. 5 P 280/2000-114 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2002, č. j. 16 Co 268/2001-123) byli biologičtí rodiče osvojenkyně zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Na základě rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 11. 2002, č. j. 5 P 280/2000-180 se osvojitelé stali poručníky osvojenkyně. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 29. 10. 2007, č. j. 11 P 87/2007-92 udělil poručníkům souhlas k podání žádosti o změnu příjmení osvojenkyně z , jméno FO, na , jméno FO, . Ze shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že osvojenkyně žije od dětství, od svých , Anonymizováno, let, s osvojiteli ve společné domácnosti, přičemž osvojitelé o ni vždy pečovali jako o vlastní dceru, tuto vychovávali, podporovali a společně trávili čas jako běžná a skutečná rodina. Osvojenkyně žije s osvojiteli společně se svou dcerou , jméno FO, . Osvojenkyně uvedla, že osvojitele považuje za své skutečné rodiče, s biologickými rodiči nebyla nikdy v kontaktu, ani o to neměla zájem. Biologický otec osvojenkyně, slyšený dožádaným Okresním soudem v , Anonymizováno, , potvrdil, že s osvojenkyní není vůbec v kontaktu, přičemž z jeho pohledu neexistuje žádná překážka bránící osvojení dcery osvojiteli. Biologická matka osvojenkyně zemřela již před podáním tohoto návrhu, a proto ji z logiky věci nebylo možné svědecky vyslechnout. S ohledem na nízký věk nezletilé dcery osvojenkyně soud upustil od jejího výslechu, přičemž vyšel ze souhlasného vyjádření jejího opatrovníka.6. Účastenství v řízení je vymezeno § 448 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) tak, že účastníkem je osvojenec, jeho dítě a osvojitel. Biologický otec měl v řízení postavení svědka ve smyslu § 450 z. ř. s.7. Podle § 847 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 847 odst. 2 o. z., zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle § 852 o. z., osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.8. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že ve věci byly splněny zákonem požadované předpoklady pro to, aby ze strany osvojitelů mohlo dojít k osvojení zletilé osvojenkyně, které je obdobou osvojení nezletilého. Osvojitelé o osvojenkyni pečují jako o vlastní dceru již od jejího dětství, z čehož lze mít za prokázané, že jejich vzájemné vztahy jsou dlouhodobé a pevné. S ohledem na tuto konstelaci se mezi účastníky vytvořilo silné citové pouto a vztah rovnocenný vztahu biologických rodičů a dítěte. Současně v průběhu řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující tomu, že by osvojení mělo být v rozporu s dobrými mravy či odůvodněnými zájmy biologických rodičů osvojenkyně. Ti byli před více jak dvaceti lety zbaveni rodičovské zodpovědnosti a s dcerou se nestýkali. Matka osvojenkyně již nežije a její pokrevní otec s osvojením souhlasil. Soud tudíž neshledal žádný zákonný důvod, který by bránil v možnosti vyhovění návrhu. Naopak má za to, že rozhodnutí o osvojení je v zájmu všech účastníků, neboť takto dojde ke sjednocení stavu faktického se stavem právním.9. Soud proto rozhodl o osvojení osvojenkyně osvojiteli. Podle § 797 o. z. se na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitelé zapíšou do matriky jako rodiče osvojované, a to namísto jejího pokrevního - matrikového otce a matky.10. Za nezletilou , Jméno osvojenkyně B, , dceru osvojenkyně, vyslovil souhlas s osvojením a s právními následky osvojení pro nezletilou soudem ustanovený opatrovník. Za této situace soud rozhodl, že právní následky osvojení osvojenkyně se vztahují i na její již narozenou nezletilou dceru.11. Následky osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, upravuje odkazem na úpravu osvojení nezletilého ust. § 847 odst. 3 o. z., podle kterého ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. Podle § 832 odst. 1 o. z., dítě, které bylo společně osvojeno manžely, má postavení společného dítěte manželů. Podle § 833 o. z., osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl jmenován, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával. Podle § 853 odst. 1 a 2 o. z. dále platí, že vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát. Osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 z. ř. s. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Soud ve věci neshledal žádné důvody pro to, aby náhradu nákladů řízení některému z účastníků přiznal, nadto žádný účastníků tyto náklady ani nepožadoval.13. Po vyhlášení rozsudku se všichni účastníci vzdali práva na odvolání.