27 C 60/2024-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 108,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 2. 2020, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 26,28 % ročně a sjednanými poplatky zaplatit ve stanovených splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaná postupně načerpala celkem 27 590 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované na základě její lustrace v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila ekonomický model vycházející ze statistických dat, ve kterém byla zohledněna částka životního minima, splátky žadatelky a její očekávané minimální náklady na bydlení. Žalovaná žalobkyni na úvěr uhradila celkem 23 983 Kč. Jelikož tedy svůj dluh řádně nesplácela, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 1. 2022. Žalobkyně se nyní domáhá dosud neuhrazené jistiny 10 678,08 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 249,33 Kč za dobu do 31. 8. 2023, úroku ve výši 8,5 % ročně z 10 678,08 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala z dlužné částky za dobu od 28. 1. 2022 do 31. 8. 2023 v kapitalizované výši 2 264,63 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 12 108,08 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 17. 2. 2020 žalobkyně a žalovaná, prostřednictvím SMS kódu, podepsaly listinu nazvanou jako „Smlouva o úvěru s , Anonymizováno, čerpáním č. , hodnota, “ (dohledání informací o činnosti klienta). Po přečtení smlouvy byl žalované na mobilní telefon zaslán SMS kód, který žalovaná vložila do internetového formuláře, čímž smlouvu odsouhlasila. K prokázání své totožnosti žalovaná předložila fotokopii svého rodného listu a občanského průkazu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. První čerpání úvěru žalovanou bylo provedeno za účelem úhrady ceny mobilního telefonu ve výši 17 990 Kč. V případě prodlení žalované s úhradou splátek byla sjednána povinnost žalované hradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou dlužnou splátku. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, dle kterých žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit, pokud bude žalovaná dlužit 2 a více splátek, nebo bude v prodlení se splátkou déle než 3 měsíce.5. Z tabulky posuzování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žalovaná uvedla příjem 20 000 Kč měsíčně a výdaje na domácnost 9 000 Kč měsíčně (dle výpočtu žalobkyně tyto výdaje zahrnují i částku životního minima 3 410 Kč, splátky úvěrů jiným společnostem 387 Kč a minimální výdaje na bydlení 1 450 Kč). Žalovaná uvedla, že má střední vzdělání a bydlí v podnájmu. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik bylo zjištěno, že žalovaná byla lustrována v registrech SOLUS, NRKI, MVCR, ISIR, CEE, , Anonymizováno, _PUJCKA (, Anonymizováno, půjčka). Dle úvěrové zprávy měla žalovaná kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč.6. Dále byl doložen přehled pohybů na účtech žalované za dobu od 28. 11. 2019 do 16. 2. 2020. V prosinci 2019 obdržela žalovaná od společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, příjem 18 697 Kč, v lednu 2020 příjem 16 322 Kč a v únoru 2020 příjem 14 898 Kč. Pravidelně každý měsíc odcházelo z účtu žalované na jiný účet 17 000 Kč. , jméno FO, přicházelo pravidelně na nájem 4 250 Kč měsíčně. Dále od různých osob (, jméno FO, , , jméno FO, ) nepravidelně přicházely na účet tisícové částky, a naopak z účtu žalované na účty jiných osob (, jméno FO, , , jméno FO, ) obdobné částky odcházely, přičemž tyto částky byly žalovanou ve dvou případech označeny jako „splátka dluhu.“7. Z listiny s názvem „posouzení úvěruschopnosti klienta – metodika – výklad“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované zjišťováním jejího kreditního skóre (credit scoringem). K posouzení úvěruschopnosti byl využíván statistický model na základě vstupních údajů o žalované, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Model byl sestaven na základě parametrů zadaných odbornými zaměstnanci, posouzení úvěruschopnosti vykonává automatizovaný systém. Je zohledňováno rodinné postavení, případná vyživovací povinnost, příjem partnera atd. Tímto způsobem jsou přezkoumávány příjmy a výdaje žalované, k posouzení jsou využívány i částky životního minima a náklady na bydlení dle údajů ČSÚ. Statistický model umožňuje definovat i pravděpodobnou výši příjmu, kterou bude žalovaná schopna dosahovat. V modelu jsou zohledněna statistická data, empirická a odborná zkušenost žalobkyně.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala dne 2. 3. 2020 v částce 17 990 Kč a 2 000 Kč, a poté dne 30. 11. 2020 v částce 7 600 Kč (tj. celkem 27 590 Kč). Na dluh uhradila celkem 23 983 Kč. Naposledy uhradila dne 20. 9. 2021 splátku ve výši 1 390 Kč, poté již neuhradila ničeho. Čerpání jistiny ve výši 27 590 Kč vyplynulo i z opisu výpisu proplacení smlouvy.9. Výzvou ze dne 13. 1. 2022, odeslanou téhož dne, byla žalovaná vyzvána k splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy z důvodu prodlení s úhradou splátek. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy i předžalobní výzvou ze dne 3. 2. 2022, výzva byla dle podacího archu odeslána dne 4. 2. 2022.10. Z předložených listinných důkazů bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 17. 2. 2020 úvěrovou smlouvu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně na základě této smlouvy umožnila žalované čerpat peněžní prostředky v celkové výši 27 590 Kč.11. Žalovaná jednala jako spotřebitel, a proto bylo třeba úvěrovou smlouvu z hlediska její platnosti posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého měla žalobkyně povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), který stanovuje, že „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho