27 C 70/2024-82 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 679,54 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o , Anonymizováno, revolvingovém spotřebitelském úvěru – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 15. 5. 2018, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v souladu se smlouvou spolu s úrokem a sjednanými poplatky za související služby ve splátkách po minimálně 650 Kč měsíčně. Žalovaný celkem načerpal úvěr ve výši 122 941 Kč a na splátkách uhradil celkem 106 499,64 Kč, následně se však dostal opakovaně do prodlení, a proto žalobkyně ke dni 19. 9. 2022 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení vyčerpané jistiny 25 179,54 Kč, poplatku ve výši 500 Kč, úroku kapitalizovaného za dobu od 19. 9. 2022 ke dni 5. 9. 2023 částkou 474,43 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovanému ke dni 5. 9. 2023 částkou 2 223,64 Kč, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 25 179,54 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 679,54 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného. Výdaje žalovaného určila i s přihlédnutím k datům zveřejněným Českým statistickým úřadem dle jednotlivých regionů (životní a existenční minimum, průměrné výdaje obyvatelstva). Dále žalobkyně nahlédla do externích informačních databází (insolvenční rejstřík, výpis z databáze BRKI, NRKI). Byla provedena kontrola interních Blacklistů, Fraudlistů, delikvencí, exekucí. Platební kapacita žalovaného vypočtená systémem žalobkyně byla 1 071 Kč měsíčně (příjem 8 571 Kč měsíčně a výdaje 7 500 Kč měsíčně), pro splátku 650 Kč měsíčně byla dostatečná. Pakliže žalovaný po určitou dobu úvěr splácel, je nutno vycházet z toho, že úvěruschopný byl, a to v souladu rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř.3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Žalovaný podal žádost o poskytnutí úvěru dne 9. 5. 2018. Žalobkyně a žalovaný dne 10. 5. 2018 podepsali smlouvu o , Anonymizováno, revolvingovém spotřebitelském úvěru – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou úvěru, který mohl žalovaný čerpat až do výše sjednaného úvěrového limitu 26 000 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána na 10,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem splatit splátkami v minimální výši 2,5 % úvěrového limitu, tj. 650 Kč měsíčně vždy k 19. dni v měsíci. Žalovaný se současně zavázal hradit poplatky za uvedené doplňkové služby. Poplatek za první a další upomínku činil 300 Kč, poplatek za výzvu 500 Kč atd. Dle bodu V. odst. 3 smlouvy, v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru, poskytne , Anonymizováno, 30 dnů k uhrazení dlužné částky, poté je oprávněna jistinu úvěru prohlásit za splatnou. Dle bodu IX. odst. 3 , Anonymizováno, byla oprávněna smlouvu písemně vypovědět bez uvedení důvodů. Výpovědní doba je dvouměsíční. Ke smlouvě byly doloženy data o žádosti (detaily procesu). Žalovanému byly poskytnuty i předsmluvní informace k , Anonymizováno, revolvingovému spotřebitelskému úvěru – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, včetně jejich vysvětlení.4. Z listiny „Internal“ soud zjistil, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného. Dále nahlédla do registru CBCB. Platební kapacita žalovaného vypočtená systémem byla 1 071 Kč měsíčně (příjem 8 571 Kč měsíčně a výdaje 7 500 Kč měsíčně), pro splátku 650 Kč byla dostatečná. Byla provedena kontrola interních Blacklistů, Fraudlistů, delikvencí, exekucí s negativním výsledkem. Z listiny „Informace z Credit Bureau – CBCB Informace“ a „CRIF – Czech Credit Bureau“ bylo zjištěno, že měl žalovaný tři podané žádosti o úvěr. Dále byl doložen výpis z účtu žalovaného za dobu od září 2017 do května 2018. V září 2017 přišlo od ÚP , adresa, Kč, v říjnu 2017 přišlo 700 Kč, v listopadu 2017 přišlo 700 Kč, v prosinci přišlo 700 Kč, tyto částky byly vždy žalovaným z účtu vybrány prostřednictvím bankomatu. V lednu 2018 obdržel žalovaný od , právnická osoba, , Anonymizováno, mzdu 8 571 Kč, následně žalovaný z účtu přes bankomat vybral 8 500 Kč, v únoru 2018 obdržel mzdu 14 645 Kč, následně bylo žalovaným vybráno 14 600 Kč, v březnu 2018 obdržel mzdu 14 491 Kč, následně bylo žalovaným vybráno 12 700 Kč. V dubnu 2018 přišla na účet žalovaného zápůjčka od , právnická osoba, , Anonymizováno, ve výši 4 000 Kč, žalovaný současně obdržel mzdu 14 075 Kč, následně bylo žalovaným z účtu vybráno 10 200 Kč. Zůstatek na účtu žalovaného v dubnu 2018 činil 1 012 Kč. Dne 11. 5. 2018 obdržel žalovaný mzdu ve výši 2 698 Kč.5. Dále byl doložen výpis z úvěrového účtu, ze kterého soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a splácel. Dne 15. 5. 2018 žalovaný čerpal 26 000 Kč, posléze se dostal do prodlení s úhradou splátek. Ke dni 26. 3. 2024 byl dle výpisu dluh žalovaného na jistině 25 179,54 Kč.6. Žalovanému byla přípisem ze dne 15. 6. 2022 oznámena výpověď smlouvy o , Anonymizováno, revolvingovém spotřebitelském úvěru. Poslední den výpovědní lhůty byl povinen uhradit dluh ze smlouvy. Výpovědní lhůta byla dva měsíce a počala běžet dnem splatnosti nejdřívější splátky, která bude následovat po dni doručení výpovědi. Přípis byl odeslán následujícího dne, zásilka byla vrácena žalobkyni zpět, neboť se žalovaný odstěhoval. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu výzvami a upomínkami ze dne 3. 7. 2022, 25. 7. 2022, 23. 8. 2022 a 31. 8. 2022. Výzvou ze dne 26. 9. 2022, odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy, neboť smlouva byla vypovězena.7. Předžalobní výzvou ze dne 2. 8. 2023, odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě celkového dluhu s tím, že jinak bude podána žaloba.8. Z předložených listinných důkazů bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 10. 5. 2018 úvěrovou smlouvu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně na základě této smlouvy umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky v celkové výši 122 941 Kč, na tuto částku žalovaný uhradil celkem 106 499,64 Kč.9. Žalovaný jednal jako spotřebitel, a proto bylo třeba úvěrovou smlouvu z hlediska její platnosti posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého měla žalobkyně povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele, Anonymizováno, vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), který stanovuje, že „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger,