4 C 249/2024-43 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 54 449,13 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne 25. 6. 2019 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě ze dne 12. 8. 2019 došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr vrátit včetně úroku ve výši 16,90 % ročně a sjednaných poplatků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých klientem. Dále byly prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze , právnická osoba, . Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny a hodnoceny na základě výpisů z účtu, neboť žalovaný byl dlouhodobým klientem předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 11. 1. 2024 prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný zůstal dlužen jistinu ve výši 50 000 Kč, poplatky ve výši 4 449,13 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 785,30 Kč (úrok ve výši 16,90 % ročně z aktuální jistiny do 1. 4. 2024), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 724,67 Kč (ode dne prodlení z řádně a včas nesplacených částek do 1. 4. 2024). S ohledem na prodlení žalovaného dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 16,90 % ročně z jistiny od 2. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z jistiny od 2. 4. 2024 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 6. 2019 sjednána smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně, a poplatky dle Ceníku v měsíčních splátkách po 250 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru). Z čl. 7 smlouvy vyplývá oprávnění předchůdkyně žalobkyně prohlásit úvěr za splatný v případě (mimo jiné) prodlení žalovaného se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek. Dodatkem ze dne 12. 8. 2019 bylo mezi stranami smlouvy sjednáno navýšení úvěrového rámce na částku 50 000 Kč, současně došlo ke změně výše pravidelných měsíčních splátek na částku 2 500 Kč měsíčně. Původní ujednání smlouvy, která nebyla dodatkem výslovně změněna zůstala v platnosti (dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal postupně v průběhu období od 25. 6. 2019 do 30. 9. 2023. Celkově byla čerpána částka 130 419,14 Kč, první čerpání ve výši 40 000 Kč proběhlo dne 12. 8. 2019, poslední čerpání proběhlo 29. 9. 2023. Žalovaný v průběhu trvání úvěru uhradil splátky v celkové výši 153 489,31 Kč, poslední úhrada byla provedena dne 29. 9. 2023 (výpisy z úvěrového účtu, výpis – sestava , Anonymizováno, ). Dne 10. 12. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 11. 1. 2024 s tím, že marným uplynutím této lhůty se stane splatným celý poskytnutý úvěr (upomínka k úhradě). Ke dni 11. 1. 2024 byl úvěr z důvodu neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován sdělením ze dne 13. 1. 2024 (oznámení o prohlášení úvěru za splatný). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 3. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno písemně žalobkyní dne 9. 4. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. 1/B, oznámení o postoupení). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky do 7 dnů vyzván také předžalobní upomínkou, zaslanou dne 11. 4. 2024 jak na adresu trvalého bydliště tak na adresu dle smlouvy (výzva k úhradě dluhu, podací archy).4. Soud dále prováděl dokazování k okolnostem posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně předložila žádost o uzavření smlouvy ze dne 25. 6. 2019, v níž žalovaný prohlásil, že je , Anonymizováno, , zaměstnán , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jeho čistý měsíční příjem činí 21 118 Kč. Ze žádosti dále vyplývá, že žalovaný tvrdil, že nemá žádné splátky ani srážky ze mzdy, náklady na bydlení činí 0 Kč a ostatní nezbytné měsíční náklady činí také 0 Kč (žádost o úvěr). Žalobkyně dále předložila formulář Posouzení úvěruschopnosti klienta a výpisy z účtu žalovaného za období května do srpna 2019, z nichž byl zjištěn a ověřen příjem žalovaného ze zaměstnání v průměrné čisté měsíční výši 23 306,50 Kč. Z výpisů jsou zřejmé také výdaje žalovaného, zejména pak od měsíce července dále zvýšené výdaje na , Anonymizováno, u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný takto na , Anonymizováno, vynaložil v měsíci červenci téměř 25 000 Kč, v následujícím měsíci pak 107 350 Kč, tedy částku několikanásobně přesahující jeho příjmy. Ve všech měsících je také zřejmý téměř nulový zůstatek na účtu žalovaného, v měsících červenci a srpnu pak dokonce výrazně záporný zůstatek. Z formuláře Posouzení úvěruschopnosti je dále zřejmé, že ke dni 12. 8. 2019 měl žalovaný u předchůdkyně žalobkyně sjednány další dva existující úvěrové kontrakty v celkové výši 10 000 Kč. Současně z něj také vyplývá, že se , Anonymizováno, neztotožnila s žalovaným tvrzenou výší měsíčních nákladů (0 Kč), ale operovala s hodnotou 6 398 Kč, stanovenou na základě statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 29. 5. 2022, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené je