4 C 262/2021-210 — Okresní soud v Hodoníně

1. Předmětem řízení byl původně nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu regresní úhrady škody, kterou uhradil stát, přičemž se jednalo o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem exekutora. Na základě rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 3. 2019 č. j. 13 C 412/2013-458 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020 č. j. 17 Co 165/2019-526 byla žalobkyní v srpnu 2020 proplacena panu , jméno FO, částka 94 396,50 Kč s příslušenstvím, kdy odpovědnostním titulem byl shledán nesprávný úřední postup žalovaného v řízení vedeném u jeho úřadu pod sp. zn. , spisová značka, spočívající v tom, že nesprávně posoudil sepsané víno povinného , jméno FO, jako věc rychle se kazící, prováděl neoprávněně prodej mimo dražbu a ke stanovení hodnoty movitých věcí nepřibral znalce. Žalovaný byl k úhradě vyzván přípisem ze dne 10. 8. 2021 a plnit měl ve lhůtě do 20. 8. 2021, což neučinil.2. Žalovaný nárok neuznal, neboť neshledal zavinění na vzniku škody v příčinné souvislosti s jeho úředním postupem. Rozhodnutí zavazující žalobkyni i žalovaného k náhradě škody nezkoumala otázku zavinění a vycházela z objektivní odpovědnosti státu za vzniklou škodu. Nemohl předpokládat, že otázku, zda je víno věc rychle se kazící posoudí soudy jinak, než původně posoudil on a taktéž žalobkyně. Při stanovení ceny vína vycházel ze svých zkušeností a stanovil ji vyšší, než v následném řízení znalecký ústav.3. Dovolání obou účastníků do rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020 č. j. 17 Co 165/2019-526 bylo zamítnuto a v části odmítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2021 č. j. 30 Cdo 3188/2020-582 a ústavní stížnost žalovaného do výroku I. tohoto rozsudku byla usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 612/22 odmítnuta.4. Usnesením ze dne 9. 3. 2023 č. j. 4 C 262/2021-70 došlo k rozšíření žaloby o úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 94 396,50 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení.5. Usnesením ze dne 25. 4. 2023 č. j. 4 C 262/2021-145 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2023 č. j. 44 Co 110/2023-155 bylo řízení v části zaplacení částky 94 396,50 Kč zastaveno pro zpětvzetí ze strany žalobkyně s tím, že jí částka byla zaplacena , právnická osoba, . dne 5. 4. 2023. Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2023 č. j. 44 Co 110/2023-155 bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024 č. j. 30 Cdo 575/2024-193.6. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Oba účastníci řízení byli zavázáni zaplatit , jméno FO, částku 94 396,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně za dobu od 24. 1. 2013 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého. Důvodem pro toto rozhodnutí bylo zjištění závadného postupu soudního exekutora v exekuční věci vedené proti povinnému , jméno FO, spočívající v nesprávném posouzení sepsaného vína jako věci rychle se kazící, provedení neoprávněně prodeje mimo dražbu a v tom, že k odhadu ceny soudní exekutor nepřibral znalce a odhad byl proveden způsobem, který byl při zohlednění povahy věci zcela neadekvátním. Žalovaný do protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 15. 2. 2011 pojal pouze jednu položku, a to směs vín červených a bílých jakostních v různých nádobách v množství 5475 l a tuto položku na místě prodal přítomnému zájemci za cenu 72 000 Kč jako věc rychle se kazící s tím, že kupující si po uhrazení kupní ceny odvezl 5 150 l vína z místa samého na vlastní náklady. Víno však není potravinou podléhající rychlé zkáze. Žalovaný tak postupoval při provádění exekuce prodejem movitých věcí povinného v rozporu s ustanoveními § 323 a násl. o. s. ř. upravujícími výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, resp. v rozporu s § 326 odst. 1 o. s. ř. a § 328odst. 2 o. s. ř., jestliže nepřibral k ocenění zabavených vín znalce. V příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného vznikla , jméno FO, škoda spočívající v rozdílu mezi částkou, kterou mohlo být dosaženo prodejem zabaveného vína v objemu 5.150 litrů za cenu 32,31 Kč za 1 litr a částkou 72 000 Kč, za kterou bylo víno mimo dražbu prodáno jedinému zájemci, a která činí částku 94 396,50 Kč (zjištěno z rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 3. 2019 č. j. 13 C 412/2013-458 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020 č. j. 17 Co 165/2019-526). Nejvyšší soud se se závěry soudu okresního i krajského ztotožnil a neshledal dovolání důvodnými, Ústavní soud neshledal neústavnost (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2021 č. j. 30 Cdo 3188/2020-582 a usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 612/22).7. Žalobkyně uhradila , jméno FO, částku 144 653 Kč na základě shora uvedených rozhodnutí, kdy náhrada škody představovala částku 94 396,50 Kč a zbylá částka úrok z prodlení, a to dne 5. 8. 2020 (schvalovací doložka plnění , právnická osoba, ze dne 4. 8. 2020 a bankovní výpis ze dne 15. 2. 2023). Následně byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení částky 94 396,50 Kč do 20. 8. 2021, žalovaný výzvu převzal dne 11. 8. 2021 (výzva – sdělení o pohledávce ze dne 10. 8. 2021 a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky). Regresní nárok žalobce uplatnil touto žalobou dne 26. 8. 2021.8. Tento regresní nárok žalobce ve výši 94 397 Kč byl žalobkyni zaplacen , právnická osoba, . na účet , Anonymizováno, dne 6. 4. 2023 (přípis –seznámení s výší pojistného plnění ze dne 5. 4. 2023 a bankovní výpis ze dne 6. 4. 2023).9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobce nahradil škodu způsobenou žalovaným , jméno FO, a regresním nárokem se domáhal zaplacení částky 94 396,50 Kč po žalovaném, který ji měl zaplatit do 20. 8. 2021. Žalovaný nárok žalobkyně uspokojil zaplacením až dne 6. 4. 2023.10. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 16 odst. 1 Nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily. Podle § 18 (1) právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. (2) Zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu. (3) Byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti více osob, jsou povinny zaplatit regresní úhradu podle své účasti na způsobení škody. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že odpovídají společně a nerozdílně. (4) Kdo je povinen platit regresní úhradu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody. (5) Soud může regresní úhradu přiměřeně snížit zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně. (6) Ten, proti němuž byl uplatněn nárok na regresní úhradu, má proti subjektu, který po něm regresní úhradu požaduje, právo uplatnit všechny námitky, které tento subjekt mohl uplatnit vůči poškozenému v řízení o náhradě škody. (7) Povinnost poskytnout nezbytnou součinnost podle § 14 odst. 4 platí pro posouzení práva na regresní úhradu obdobně. Podle § 34 Nárok státu podle § 16 a § 17 odst. 1 a nárok územního celku v samostatné působnosti podle § 23 a 24 na regresní úhradu se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody.11. Dále soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, a to z § 2054 odst. 2, dle kterého Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu a § 2053, dle kterého Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1968 Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 o. z. Je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. (2) Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odklad