6 C 44/2024-48 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovanému byla stanovena povinnost vyklidit rodinný dům č.p. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku p.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, z důvodu, že žalobkyně je vlastníkem rodinného domu č.p. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku p.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , když do roku 2020 oba účastníci řízení v tomto domě bydleli jako nesezdaný pár. Od roku 2020 však spolu účastníci řízení pár netvoří, žalovaný ničeho za užívání nemovitosti neplatí, taktéž ani za spotřebované energie a ač jej žalobkyně opakovaně žádala, aby nemovitost opustil, ten její žádost ignoruje.2. Žalovaný uvedl, že s vystěhováním nesouhlasí, chce být nablízku dětem, navíc nemá finanční prostředky na pořízení jiného bydlení. Od roku 2010 vše co se týče domu platil. V případě vystěhování bude požadovat adekvátní finanční vyrovnání.3. Na základě provedeného listinného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav.4. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku p.č. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům č.p. , Anonymizováno, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, (viz. výpis z LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k.ú. , adresa, ).5. Žalovanému bylo v rámci insolvenčního řízení vedeném pod sp. zn. KSBR , spisová značka, u Krajského soudu v Brně povoleno oddlužení.6. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 2. 2024, č.j. , spisová značka, , v právní moci 2. 4. 2024 bylo ve věci nezletilých dětí , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jejichž rodiče jsou účastníci řízení rozhodnutu tak, že obě nezletilé děti byly svěřeny do péče matky a otci stanoveno výživné.7. Žalobkyně dne 20. 7. 2010 uzavřela s , Anonymizováno, jako dlužník smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, kde jako spoludlužníci jsou vedeni , jméno FO, a , jméno FO, , za účelem získání překlenovacího úvěru až do částky 2 570 000 Kč.8. Z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne 15. 3. 2010, v právní moci 31. 3. 2010, má soud za zjištěné, že žalobkyni bylo vydáno stavební povolení pro stavbu rodinného domu navrženého na pozemku KN p.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, .9. Z výpisu z účtu od , právnická osoba, . má soud za zjištěné, že žalovaný měl od 3. 1. 2011 do 2. 9. 2019 veden u , právnická osoba, . účet č. , hodnota, , přičemž v období od 16. 6. 2011 do 2. 6. 2016 z tohoto účtu byly zasílány částky na úvěr u , Anonymizováno10. Při právním posouzení věci soud postupoval dle níže uvedených ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném.11. Dle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.12. Dle § 1041 odst. 1 o.z. kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.13. Dle § 1042 o.z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.14. Ustanovení § 1040 až 1042 občanského zákoníku jsou věnována klasickým prostředkům ochrany vlastnického práva. Předmětem žaloby je vydání věci (vyklizení domu), k níž svědčí žalobci vlastnické právo. Věc může být hmotná či nehmotná, movitá či nemovitá, vždy však věc individuálně určená. U věcí movitých zní petit na vydání věci. U věcí nemovitých judikatura setrvává na stanovisku, že lze žalovat na vyklizení nemovitosti.15. Aktivně věcně legitimován je pouze vlastník věci, pasivně věcně legitimován je naopak ten, kdo věc zadržuje, a to neoprávněně.16. Převedeno na daný případ má soud za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, neboť prokázala své výlučné vlastnické právo k předmětné nemovitosti (pozemku p.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , jehož součástí je rodinný dům č.p. , Anonymizováno, ). Žalovaný nerozporoval, že v rodinném domě, který má být předmětem vyklizení, žije, uváděl pouze důvody, pro které není ochoten se vystěhovat.17. Žalovaný však neoznačil žádný právní titul, který by ho opravňoval k užívání domu. Důvody, pro které se nechtěl vystěhovat, pak soud považuje za zcela irelevantní, když ve věci lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 26 Cdo 2272/2006, kdy vztah mezi druhem a družkou nelze klást na roveň rodinněprávnímu vztahu mezi manžely. Dle výše uvedeného rozhodnutí „Odvolá-li tedy vlastník domu svůj souhlas s jeho dalším užíváním bývalou družkou, nelze její postavení posuzovat obdobně jako postavení rozvedené majitelky vlastníka domu“. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalovaný z titulu družského poměru mezi účastníky řízení měl povoleno obývat dům žalobkyně. Vzhledem k tomu, že ale od roku 2020 přestali účastníci řízení tvořit pár a žalobkyně s dalším užíváním rodinného domu žalovaným nesouhlasila a žalovaný soudu neodtvrdil ani neprokázal žádný právní titul, který by ho k dalšímu užívání rodinného domu opravňoval, pak soud byl nucen rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tedy žalovanému stanovit povinnost vyklidit předmětný rodinný dům, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.18. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně ve věci zcela úspěšná, přísluší jí vzniklé náklady řízení, jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, dále z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 4 500 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném, (dále jen a.t.), když soud vycházel z tarifní hodnoty věci 10 000 Kč, přičemž odměna za jeden úkon činí 1 500 Kč. Ve věci byly učiněny 3 úkony –1 úkon za převzetí věci, 1 úkon za sepis vyjádření ze dne 15.4.2024 a 1 úkon za účast na jednání soudu dne 4.6.2024. Náklady řízení dále sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a 4 a.t.. Náklady řízení sestávají i z náhrady za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč (12 půlhodin x 100 Kč) dle § 14 odst. 1 a 3 a.t. za čas strávený cestou k jednání soudu a zpět a taktéž cestovné ve výši 1 960 Kč dle doložené faktury č. 7824062. Náklady řízení tvoří i 21% DPH ve výši 1 386 Kč. Celkem je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 14 946 Kč.