6 C 95/2024-47 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 398 776,52 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 21. 1. 2021 smlouvu o úvěru a o stavebním spoření, na základě které se zavázala vést žalovanému účet stavebního spoření do cílové částky a poskytnout žalovanému při splnění sjednaných podmínek úvěr ze stavebního spoření. Žalobkyně poskytla žalovanému účelový úvěr, který byl ve dvou částkách, a to dne 1. 2. 2021 částka 243 853,59 Kč a dne 9. 2. 2024 částka 166 146 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 4,35 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 2 835 Kč, a dále nejpozději do 21. 1. 2022 poskytnout žalobkyni doklad o použití čerpaných prostředků na sjednaný účel, tedy změnu, údržbu domu/bytu. Pokud jde o posouzení schopnosti splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dle jím sdělených informací, tyto byly následně individuálně zhodnoceny v souladu se strategií banky. Byly prověřovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, současně byl porovnáván příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný nesplácel splátky řádně a včas, když zcela neuhradil splátky za měsíce září, říjen, listopad 2022, proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný. Celkem žalovaný žalobkyni uhradil částku 223 765,37 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 395 012,82 Kč, poplatků ve výši 3 204 Kč (představující poplatky spojené s prodlením ve výši 1 800 Kč a poplatky za pojištění ve výši 1 404 Kč), smluvní pokuty ve výši 559,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 961,58 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do 31. 10. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 33 699,40 Kč za dobu od 10. 4. 2023 do 31. 10. 2023, a dále úroku ve výši 4,35 % ročně z částky 395 012,82 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 395 012,82 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 21. 1. 2021 byla mezi sjednána smlouva „o , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a o stavebním spoření s účtem číslo , č. účtu, “ (dále jen „Smlouva“), dle které žalobkyně žalovanému zřídila účet stavebního spoření a stavební spoření s cílovou částkou 410 000 Kč. Dle čl. 3 smlouvy byl žalovanému poskytnut k dispozici překlenovací úvěr ve výši 410 000 Kč a úvěr ze stavebního spoření v aktuální výši překlenovacího úvěru a ostatních dluhů včetně příslušenství, a to jako účelové úvěry na bydlení. Žalovaný se zavázal celkově uhradit částku 680 861 Kč a to v 240 pravidelných měsíčních splátkách po 2 835 Kč, a dále do 21. 1. 2022 poskytnout doklad o plnění účelu úvěru – detailní soupis prováděných prací včetně uvedení ceny. Ve smlouvě byla dále ujednána povinnost žalovaného hradit za úkony související s poskytnutím, správou a vymáháním úvěru poplatky dle Ceníku (čl. 5. 1. Smlouvy) a dále poplatky za pojištění ve výši 234 Kč (čl. 6.1.2 f) Smlouvy). Dle čl. 8. 8 Smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu z každé dlužné splátky či její části po splatnosti za každý den prodlení, jejíž roční procentní výše o 10 procentních bodů převyšuje výši úroků z úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s placením více než 2 měsíčních splátek vyplývajících ze smlouvy o úvěru nebo s jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce, byla sjednáno oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité zaplacení celé pohledávky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Dle Ceníku činí náklady spojené s prodlením 300 Kč, kdy tyto budou účtovány vždy k 10., 40. a 70. dni prodlení ve výši 300 Kč, 900 Kč a 900 Kč. Dne 1. 2. 2021 žalovaný čerpal částku 243 853,59 Kč a dne 9. 2. 2021 částku 166 146 Kč (výpis z účtu). Dopisem ze dne 10. 12. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 10 305 Kč do 31. 1. 2023 za současného upozornění, že v případě marného uplynutí této lhůty dojde k zesplatnění celého úvěru ve výši 411 525 Kč (poslední výzva k úhradě). Dopisem ze dne 3. 2. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru ke dni 31. 1. 2023 a vyzván k neprodlené úhradě (řešení dluhu). Ke dni 31. 7. 2023 zůstal žalovaný žalobkyni dlužen jistinu ve výši 395 012,82 Kč (výpis z účtu). Žalovanému byla dále zaslána předžalobní upomínka ze dne 6. 11. 2023 (předžalobní výzva, podací arch).4. Soud dále prováděl listiny předložené žalobkyní k otázce posuzovaní úvěruschopností žalovaného. Žalovaný dne 20. 1. 2021 u žalobkyně písemně žádal poskytnutí úvěru ve výši 410 000 Kč, jehož účelem bylo „splácení úvěru, zápůjčky použitých na financování bytových potřeb“, dále „venkovní úpravy, fasáda, zateplení, pergola“ nemovitosti žalovaného. V žádosti uvedl, že je rozvedený, žije ve vlastním bydlení spolu s dalším členem domácnosti, je zaměstnán od ledna roku 2015 u společnosti , právnická osoba, , jeho čistý měsíční příjem činí 34 144 Kč, k výdajům uváděl částku ve výši 0 Kč (žádost, příloha žádosti). K žádosti žalovaného bylo přiloženo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a výpis z účtu žalovaného za období od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020, z nichž vyplývá pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání (v průměrné výši okolo 36 000 Kč). Z výpisu z účtu jsou pak také zřejmé výdaje žalovaného, kdy se jedná zejména o platby za nákup potravin, pohonných hmot, léčiv, platby za energie a jiné běžné výdaje. Dle formuláře posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně před poskytnutím úvěru prováděla posuzování úvěruschopnosti na základě informací sdělených klientem a ověřených v potvrzení o příjmu, výdaje žalovaného byly stanoveny na částku 11 718 Kč. Byla také zohledněna skutečnost, že žalovaný má sjednán u žalobkyně další úvěr ve výši 521 767 Kč se splátkou 5 809 Kč měsíčně, osobní úvěr u jiné banky ve výši 252 870 Kč se splátkou 3 189 Kč, který byl předmětem refinancování z požadovaného úvěru, a konečně pak kontokorent ve výši 5 000 Kč.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Dle § 1813 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Dle ustanovení § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidel