16 C 54/2024-38 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 66 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 27. 11. 2021 elektronicky smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč ve 21 pravidelných měsíčních splátkách, nejpozději však dne 19. 8. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným dále dne 25. 11. 2021 uzavřela elektronicky smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách, nejpozději však dne 15. 11. 2023. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích, dále vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v rámci níž žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit. Schopnost žalovaného splácet úvěr právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji tak, aby mu byla ponechána rezerva ve výši alespoň 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji. Žalovaný na pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , č. , hodnota, , neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně posléze postoupila pohledávky za žalovaným z titulu předmětných smluv žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném v žalobě požadovala kromě dlužné částky 66 000 Kč (jistina 33 000 Kč, jistina 30 000 Kč, poplatky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a 1 500 Kč), i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 500 Kč od 20. 8. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 500 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 8. 3. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 33 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Poskytnutou jistinu se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s poplatkem ve výši 32 035 Kč, jenž sestává z úroku ve výši 24 594 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 941 Kč, společně s pojistným za doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč, a to ve 21 pravidelných měsíčních splátkách. Výše měsíčních splátek (včetně pojištění) činila 3 226 Kč (poslední splátka pak 3 224 Kč). Celková částka, kterou měl žalovaný na základě této smlouvy zaplatit, činila 67 744 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dále dne 25. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Tato částka měla být použita na splacení zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Poskytnutou jistinu se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s poplatkem ve výši 27 296 Kč, jenž sestává z úroku ve výši 20 168 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 628 Kč měsíčně, společně s pojistným za doplňkové pojištění ve výši 3 096 Kč, a to ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. Výše měsíčních splátek (včetně pojištění) činila 2 517 Kč (poslední splátka pak 2 501 Kč). Celková částka, kterou měl žalovaný na základě této smlouvy zaplatit, činila 60 392 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru.V žádosti o spotřebitelský úvěr (Zákaznická karta) ze dne 8. 3. 2021 (v souvislosti s uzavřením smlouvy č. , hodnota, z téhož dne) žalovaný uvedl, že je svobodný bez vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním, je osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním příjmem 25 681 Kč. Svůj příjem žalovaný doložil daňovým přiznáním z roku 2020. V žádosti o spotřebitelský úvěr (Zákaznická karta) ze dne 25. 11. 2021 (v souvislosti s uzavřením smlouvy č. , hodnota, z téhož dne) žalovaný uvedl, že je svobodný bez vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním, je zaměstnán s měsíčním příjmem 18 164 Kč. Svůj příjem žalovaný doložil pracovní smlouvou.Žalobkyně dále doložila formulář Zařazení zákazníka do pojistného programu, obsahující zdravotní prohlášení žalovaného. Dále žalobkyně doložila formuláře „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ ze dne 8. 3. 2021 a ze dne 25. 11. 2021; kde v obou dokumentech jsou shrnuty podrobnosti úvěru. Dopisem ze dne 10. 12. 2024 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení o způsob a výsledek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy odkázala na Zákaznickou kartu – Žádost o spotřebitelský úvěr, lustrace žalovaného prováděné právní předchůdkyní žalobkyně v převážně veřejně přístupných rejstřících a databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI).Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 14. 2. 2024, jehož odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím archem.Žalovaný byl k úhradě dlužných pohledávek z titulu smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , č. , hodnota, , vyzván předžalobní upomínkou ze dne 14. 2. 2024, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení „do tří dnů“. Odeslání výzvy dne 14. 2. 2024 žalobkyně prokázala podacím archem.Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o s