16 C 65/2024-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 17 753,33 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dne 19. 3. 2021 elektronicky smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala splatit společně s kapitalizovanými úroky ve výši 11 615 Kč, s úroky ve výši 18,69 % ročně, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou 3 558 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, a to ve 21 pravidelných měsíčních splátkách, nejpozději však 19. 12. 2022. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované (zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce, nájemní/podnájemní smlouva). Pravdivost těchto údajů potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalobkyně po žalované v žalobě požadovala kromě dlužné částky 17 753,33 Kč i částku připadající na dlužné poplatky ve výši 13 905,19 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 599,18 Kč (18,69 % ročně z 17 753,33 Kč od 20. 12. 2022 do 27. 9. 2023), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 203 Kč (15 % ročně z 17 753,33 Kč od 22. 7. 2022 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 18,69 % ročně z 17 753,33 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z 17 753,33 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 19. 3. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. Poskytnutou jistinu se žalovaná zavázala žalobkyni splatit společně s poplatkem ve výši 16 673 Kč, jenž sestává z úroku ve výši 11 615 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 558 Kč, společně s pojistným za doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč, a to ve 21 pravidelných měsíčních splátkách. Výše měsíčních splátek (včetně pojištění) činila 1 876 Kč (poslední splátka pak 1 862 Kč). Celková částka, kterou měla žalovaná na základě této smlouvy zaplatit, činila 39 382 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále doložila formulář Zařazení zákazníka do pojistného programu, obsahující zdravotní prohlášení žalované.4. V žádosti o spotřebitelský úvěr (Zákaznická karta) ze dne 19. 3. 2021 žalovaná uvedla, že je svobodná, žije s rodiči, má vyživovací povinnost k jedné osobě, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 8 900 Kč, odhadovanými měsíčními výdaji 3 000 Kč. Svůj příjem žalovaná doložila potvrzením o výši dávek, rozhodnutím o přiznání dávky.5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 29. 9. 2023, jehož odeslání dne 27. 10. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem.6. Z Tabulky umoření vyhotovené ke dni 2. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaná na pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uhradila celkem 7 252 Kč, a to platbami provedenými v období od 19. 3. 2021 do 22. 6. 2022.7. Dopisem ze dne 8. 11. 2024 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení o způsob a výsledek zkoumání úvěruschopnosti žalované, kdy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru z výměru sociální podpory a z potvrzení o příjmu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.8. Žalovaná byla k úhradě dlužných pohledávek z titulu smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení nejpozději do 12. 4. 2024. Odeslání výzvy dne 2. 4. 2024 žalobkyně prokázala podacím archem.9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.11. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“15. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).16. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitels