20 C 294/2024-46 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , dále jen „Provident“. Žalobkyně uvedla, že na základě , spisová značkaSmlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytl Provident žalovanému částku ve výši , částka, , když žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši , částka, vrátit v pravidelných 52 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný však uhradil pouze , částka, , a proto žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, (od , datum, do , datum, ), kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok 18,28 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností od , datum, . Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalovaného, tak ze strany Provident. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka , částka, v hotovosti a zavázal se předmětnou částku společně s částkou , částka, představující poplatek vrátit v 52týdenních splátkách po , částka, . Současně s tím, měl uhradil pojištění ve výši , částka, . Před poskytnutím úvěru, žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, ve které uvedl, že jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je svobodný, nemá žádnou vyživovanou osobu, pracuje jako skladník s příjmem , částka, , jeho výdaje činí , částka, , má kreditní kartu, bankovní účet, ale úvěr u jiné společnosti nikoliv. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil , částka, .4. Předžalobní upomínka ze dne , datum, , byla žalovanému odeslána téhož dne.5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“, když současně žalovaný byl vyzván, aby předmětnou částku uhradil do 10 dnů od doručení oznámení, které mu bylo odesláno dne , datum, .6. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, .7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od , datum, , dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, , spisová značkajestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.10. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.11. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila pouze vyplněnou zákaznickou kartu, když však jiné důkazy označeny a předloženy nebyly. Z vyplněné zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pracuje jako skladník s příjmem , částka, , jeho výdaje činí , částka, , když má kreditní kartu, ale závazky u jiných společností nikoliv. Předchůdkyně žalobkyně se nijak nezabývala extrémně nízkými výdaji, nenechala si předložit výpisy z účtu, informace o platbách, např. sipo nebo jiný doklad, který by prokazoval výdajovou stránku žalovaného. Soudu nebyly předloženy ani ony výplatní pásky, na které se žalobkyně odkazovala, že byly přiloženy k zákaznické kartě.12. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy.13. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě, jakých skutečností posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala výdajovou stránku žalovaného, tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit její úvěruschopnost, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši , částka, , když současně bylo prokázáno, že žalovaný již žalobkyni částku , částka, uhradil, tedy má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu mezi poskytnutou a vrácenou částkou, a to ve výši , částka, . Soud současně žalobkyni př