22 C 19/2025-56 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 18 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., se žalovanou uzavřela dne 7. 11. 2019 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 46 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a s poplatky, tj. celkem se zavázala vrátit částku ve výši 85 512 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 6 108 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací získaných od žalované, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr a následně ověřeny doklady získanými od žalované (konkrétně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisem z bankovního účtu, výpisem OSSZ a důchodovými lístky spolužadatele o úvěr) a dále nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná přitom svým podpisem stvrdila, že poskytla úplné, přesné a pravdivé údaje. Žalobkyně také odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. A dále žalobkyně poukázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, dle jehož závěrů je správné posoudit výdaje žalovaného dle ekonomického modelu v případě, kdy žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti a rovněž, že je povinností žádajícího o úvěr uvést údaje v žádosti pravdivě. Přitom žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovanou uzavřena předmětná smlouva. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 10 356,05 Kč na jistině úvěru, 257,59 Kč na smluvním úroku, 4 743,97 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 899,70 Kč na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru a 1 742,69 Kč na inkasním poplatku. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku za období od 8. 1. 2021 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 2 468,16 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 10 142,37 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 356,05 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 613,64 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 7. 11. 2019 byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 46 000 Kč, která jí byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 4 429 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 22 540 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 263 Kč a inkasním poplatkem ve výši 8 280 Kč (celkem 85 512 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 6 108 Kč. Předpis splátek tvořil přílohu č. 1 smlouvy.Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 7. 11. 2019 podepsané žalovanou soud zjistil, že žalovaná měla být zaměstnaná s měsíčním příjmem ve výši 12 796 Kč, k čemuž měly být předloženy výplatní pásky, pracovní smlouva, výpis z bankovního účtu a výpis OSSZ. V žádosti je zaškrtnutá kolonka příjem není dostatečný. Jako další příjem zde byl uveden důchod/sociální dávky osoby spolužijící s žalovanou ve výši 11 977 Kč měsíčně; k tomu měly být doloženy důchodové lístky. Zde je pak zaškrtnuto příjem je dostatečný. Dále žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí u rodičů, je rozvedená a vyživuje jedno dítě. Její měsíční náklady spojené s bydlením měly činit 2 000 Kč (domácnosti 2 000 Kč), náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady částku 3 000 Kč měsíčně (domácnosti 2 920 Kč) a měsíční splátky stávajících půjček 5 179 Kč (domácnosti 3 187 Kč); celkem průměrné měsíční výdaje žalované měly činit 10 179 Kč (a domácnosti žalované 8 107 Kč). Z doložené pracovní smlouvy plyne, že žalovaná byla od 2. 5. 2017 zaměstnána na dobu neurčitou jako dělnice potravinářské výroby s tím, že za vykonanou práci jí náleží mzda stanovená mzdovým výměrem. Z výplatní pásky bylo zjištěno, že žalované byla na účet vyplacena mzda ve výši 16 467 Kč, ze mzdy byla dále provedena exekuční srážka ve výši 3 064 Kč. Z výpisu z účtu žalované za období od 11. 9. 2019 do 31. 10. 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek účtu byl nulový; dne 11. 9. 2019 došla žalované od zaměstnavatele částka 1 019 Kč, přičemž téhož dne byla částka 1 000 Kč žalovanou vybrána v hotovosti z bankomatu; dne 18. 9. 2019 jí došla nemocenská dávka ve výši 9 565 Kč, přičemž 20. 9. 2019 byla z bankomatu vybrána hotovost ve výši 9 500 Kč; zůstatek k 30. 9. 2019 činil -16 Kč; dne 11. 10. 2019 došla žalované na účet nemocenská dávka ve výši 11 339 Kč, přičemž téhož dne byla vybrána hotovost ve výši 11 300 Kč; dne 4. 10. 2019 nebyl proveden trvalý příkaz na částku 533 Kč, neboť na účtu nebyl disponibilní zůstatek; konečný zůstatek na účtu ke dni 31. 10. 2019 činil 22,96 Kč. Z výpisu z účtu je také patrné, že příjem žalované za období od 5. 8. 2019 minimálně do 30. 9. 2019 představovaly toliko dávky nemocenského pojištění. Totéž bylo pak zjištěno i z potvrzení o vyplacených dávkách ze dne 5. 11. 2019, přičemž dle tohoto potvrzení bylo za období od 5. 8. 2019 do 30. 9. 2019 žalované na nemocenských dávkách vyplaceno celkem 22 221 Kč. Zároveň je z tohoto potvrzení zřejmé, že žalovaná se v pracovní neschopnosti nacházela již od 22. 7. 2019 a ke dni 5. 11. 2019 její pracovní neschopnost nadále trvala. Z doložených poštovních poukázek soud zjistil, že paní , jméno FO, (matce žalované) byl v měsících duben, květen, červen a říjen 2019 vyplacen důchod starobní a vdovský vždy v částce 11 977 Kč. V nedatovaném čestném prohlášení žalovaná prohlásila, že bydlí na adrese , adresa, u své matky paní , jméno FO, , bydlí zde od 1977 a nemá s ní nájemní ani jinou smlouvu.Z transakční historie je zřejmé, že žalovaná na dluh ze smlouvy uhradila celkem částku 67 512 Kč.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 14. 6. 2024, jímž byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné pohledávky vzniklé z titulu shora uvedené smlouvy. K úhradě dlužné částky nejpozději do 25. 9. 2024 byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 10. 9. 2024, jejíž odeslání dne 11. 9. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkemJe zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. H