22 C 23/2025-47 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 540 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 2. 7. 2012 smlouvu o půjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 540 Kč, který je tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 915 Kč (s úrokovou sazbou 19,98 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 459 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když právní předchůdkyni uhradil celkem pouze 11 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem. Žalobkyně potom v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 9 008,71 Kč, poplatek ve výši 7 531,29 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 419,39 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 845,12 Kč, úrok ve výši 19,98 % z částky 9 008,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 008,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný o svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech sdělil, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, jež jsou uvedeny v zákaznických kartách. Konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy; žádné doklady však žalobkyně nemá k dispozici. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. Přitom žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalovaný výslovně stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla smlouva s žalovaným uzavřena.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 2. 7. 2012 smlouva o půjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 540 Kč, který je tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 915 Kč (s úrokovou sazbou 19,98 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 459 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když právní předchůdkyni uhradil celkem pouze 11 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou částku půjčky. Součástí smlouvy o půjčce byly i smluvní podmínky.5. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu (žádost o spotřebitelský úvěr) podepsanou žalovaným dne 2. 7. 2012. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí půjčky zaměstnán jako seřizovač ve společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 12 000 Kč, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou; žalovaný zde uvedl svůj další příjem ve výši 18 000 Kč; celkové příjmy domácnosti žalované tak měly činit 30 000 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí v nájmu a že si peníze půjčuje za účelem dovolené. Žalovaný také uvedl, že vlastní kreditní kartu, nemá žádné děti a ani žádné jiné závazky. Běžné měsíční výdaje domácnosti žalovaného byly vyčísleny částkou 13 700 Kč (z toho nájemné 8 000 Kč, telefon 200 Kč a výdaje na domácnost 5 500 Kč).6. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni; přílohou č. 1 této smlouvy byl seznam postupovaných pohledávek. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 9. 2023, který byl odeslán 27. 10. 2023, jak plyne z podacího lístku. Žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení dopisu.7. Předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 14. 8. 2024. Výzva byla odeslána téhož dne, což žalobkyně doložila podacím lístkem.8. Na právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní se vztahuje právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a to v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť se jedná o právní poměr vzniklý přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a současně se jedná o jiný právní poměr než týkající se práv osobních, rodinných nebo věcných.9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smluv o půjčce tak, jak tento institut upravuje § 657 obč. zák.: „Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá také úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by mu půjčka byla poskytována v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.“11. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je tedy i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na úda