22 C 307/2024-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 44 760,48 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne 10. 10. 2023 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, .), a to prostřednictvím sítě Internet na webové stránce http://www., Anonymizováno, .cz. Žalovaná od předchůdkyně žalobkyně čerpala úvěr v konečné výši 44 760,48 Kč; tuto částku se zavázala splatit nejpozději do 6. 2. 2024, avšak poskytnutou částku do data splatnosti nevrátila. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena, po žalované požadovala zaplacení částky ve výši 44 760,48 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 7. 2. 2024 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splatit výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a to tak, že při posouzení rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku musí klientovi zůstat rezerva ve výši minimálně částky životního minima (3 410 Kč). Žalobkyně uvedla, že půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů spotřebitele. Dále původní věřitelka provedla lustrace žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, ., byla dne 10. 10. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Smlouva byla podepsána žalovanou tak, že žalovaná se zaregistrovala na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně http://www., Anonymizováno, .cz, kam zadala své osobní údaje a následně vygenerované heslo. Smlouva se řídila českým právem a byla uzavřena na dobu neurčitou. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala průběžně vracet spolu se smluvním úrokem ve výši 146,949 % ročně dle pravidel obsažených v obchodních podmínkách (Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty , Anonymizováno, . v České republice), jež byly žalobkyní doloženy. V článku 8.1. těchto podmínek bylo pro případ prodlení s minimální částkou platby ujednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně účtovat žalované částku 250 Kč jako náhradu přiměřených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Žalované byly poskytnuty i standardní informace o spotřebitelském úvěru.4. Z interního dokumentu Loan application info, Loan state a Applicants information bylo mimo jiné zjištěno číslo účtu žalované, na který jí měl být úvěr vyplacen, a to č. ú. , č. účtu, .5. Z předloženého interního záznamu - platební historie žalované soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 10. 10. 2023 částku 30 000 Kč, dne 23. 10. 2023 jí byla fakturou č. , hodnota, účtována částka 33 140,28 Kč (30 000 Kč jistina a 3 140,28 Kč úrok), dne 22. 11. 2023 jí byla fakturou č. , hodnota, účtována částka 37 013,68 Kč (30 000 Kč jistina, 6 763,68 Kč úrok a 250 Kč náhrada účelně vynaložených nákladů), dne 23. 12. 2023 jí byla fakturou č. , hodnota, účtována částka 41 007,86 Kč (30 000 Kč jistina, 10 507,86 Kč úrok a 500 Kč náhrada účelně vynaložených nákladů), dne 23. 1. 2024 jí byla fakturou č. , hodnota, účtována částka 45 002,04 Kč (30 000 Kč jistina, 14 252,04 Kč úrok a 750 Kč náhrada účelně vynaložených nákladů) a dne 4. 2. 2024 byla zesplatněna celkem částka 44 760,48 Kč (z toho 30 000 Kč jistina, 14 010,48 Kč úrok a 750 Kč náhrada účelně vynaložených nákladů). Na svůj dluh žalovaná ničeho neuhradila.6. Z doložené faktury s datem splatnosti 6. 2. 2024 vyplývá, že celková dlužná částka k tomuto datu činila 45 002,054 Kč. Dále je zde rozepsáno, že částka 30 000 Kč představuje jistinu úvěru (výběr), částka 14 252,04 představuje úroky za období čerpání a částka v celkové výši 750 Kč tvoří náhradu účelně vynaložených nákladů.7. Na základě smlouvy o (opakovaném) postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 3. 2024. Zároveň byla žalovaná tímto dopisem vyzvána k úhradě dlužné částky.8. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 16. 3. 2024, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně doložila podacím lístkem. V této upomínce byla žalované poskytnuta lhůta k úhradě v délce tří dnů.9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.11. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“15. I podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobníc