22 C 95/2024-138 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 32 648,01 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným jako podnikatelem uzavřela dne 10. 7. 2013 Smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu pro č. účtu , č. účtu, . V návaznosti na ni uzavřeli účastníci dne 26. 9. 2014 též Smlouvu o povoleném debetu až do limitu 30 000 Kč. Žalovaný však své závazky ze smlouvy opakovaně porušil tím, že překročil povolený úvěrový rámec (limit), a proto žalobkyně smlouvu o povoleném debetu zrušila a následně zrušila i výše uvedený běžný účet. Nepovolený debet pak převedla na úvěrový účet , Anonymizováno, , na němž evidovala ke dni 4. 1. 2024 vůči žalovanému pohledávku ve výši 34 999,89 Kč (zahrnující v sobě dlužnou jistinu, kapitalizovaný obchodní úrok a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení k datu 4. 1. 2024). Kromě dlužné jistiny ve výši 32 648,01 Kč žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 1 421,16 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 930,72 Kč, smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 32 648,01 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 648,01 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení. Kromě toho žalobkyně požadovala též náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným jakožto podnikající fyzickou osobou pod obchodní firmou „, Jméno žalované, “ a žalobkyní byla dne 10. 7. 2013 uzavřena Smlouva o zřízení a vedení , Anonymizováno, účtu č. , č. účtu, a s ní související Smlouva o poskytování přímého bankovnictví ze dne 26. 9. 2014. V návaznosti na ně uzavřeli účastníci též Smlouvu o povoleném debetu, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., Sazebník , právnická osoba, . a Podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby podnikatele a právnické osoby (dále též jen „PPD“). Čl. 2.3 PPD stanoví, že „Klient je oprávněn čerpat prostředky z povoleného debetu po 180 kalendářních dnů, a to hotovostně nebo bezhotovostně. Doba čerpání povoleného debetu dle předchozí věty začíná běžet prvním dnem, kdy je na účtu vykázán záporný zůstatek, tj. tento den se do této doby započítává. Po uplynutí této doby musí účet vykazovat nulový či kreditní zůstatek. Pokud bude účet po uplynutí doby čerpání povoleného debetu vykazovat záporný zůstatek, bude celý tento zůstatek považován za nepovolený debet.“. Podle čl. 7.1 písm. a) PPD byla žalobkyně oprávněna s okamžitou účinností jednostranně snížit nebo zcela zrušit limit nebo odstoupit od smlouvy, pokud klient nesplní podmínky čerpání povoleného debetu.4. Dopisem ze dne 4. 9. 2023 vypověděla žalobkyně žalovanému Smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu č. , č. účtu, , a to z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Současně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu bez zbytečného odkladu. Z Periodického výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc září 2023 je zřejmé, že žalobkyně převedla 21. 9. 2023 na tento účet částku 32 648,01 Kč z nově vytvořeného úvěrového účtu č. , č. účtu, . Dopisem ze dne 22. 9. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému, že k tomuto datu zrušila jeho běžný účet č. , č. účtu, spolu s navázanými produkty a celý záporný zůstatek ve výši 32 648,01 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Stav naposledy uvedeného účtu a pohyby na něm demonstruje Historický výpis ze dne 4. 1. 2024.5. K úhradě dluhu vyzvala žalobkyně žalovaného též předžalobní upomínkou ze dne 15. 1. 2024, kterou téhož dne také podala k poštovní přepravě.6. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2665 o. z., který stanoví, že „ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.“ Dle § 2395 o. z., „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“7. Žalovaný vystupoval v pozici podnikající fyzické osoby, na posuzovaný právní poměr se proto neaplikuje právní úprava týkající se ochrany spotřebitele vyplývající z § 1810 a násl. o. z. ani zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostála své povinnosti poskytnout žalovanému úvěrový limit, avšak žalovaný sjednané smluvní podmínky porušil, a to jednak tím, že tento úvěrový limit přečerpal, jednak tím, že dluh neuhradil ani po převedení debetu na úvěrový účet.8. Právo na úhradu zákonného úroku z prodlení přitom vychází z § 1970 o. z., podle kterého může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně se domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 648,01 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení (pozn.: k datu 5. 1. 2024 sice činila úroková sazba jen 14,75 %, avšak prvním dnem prodlení bylo datum 22. 9. 2023, k němuž se upínala sazba ve výši 15 % s tím, že žalobkyně na zákonných úrocích z prodlení z dlužné jistiny za období od 22. 9. 2023 do 4. 1. 2024 požadovala pouze 930,72 Kč).9. Stran požadavku na zaplacení smluvního úroku z prodlení, soud pro úplnost připomíná ustanovení § 122 odst. 4, 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. V souzené věci však žalobkyně požadovala smluvní úrok od prvního dne prodlení (tj. od 22. 9. 2024) v sazbě, která odpovídá § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě dlužné jistiny ve výši 32 648,01 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 421,16 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 930,72 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 32 648,01 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 648,01 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení.11. Soud žalobkyni, která ve vztahu k žalovanému vystupovala v pozici podnikatele, přiznal též paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.12. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně, která byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 633 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření k odporu, účast u jednání dne 11. 2. 2025). Sazba mimosmluvní odměny za první tři z těchto úkonů činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 500 Kč a dále advokátu podle § 14b advokátního tarifu náleží za tyto tři úkony paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z nich, v případě posledního úkonu náleží advokátu odměna podle § 7 bodu 3 advokátního tarifu ve výši 2 420 Kč za úkon a dále mu za ně náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč. Celkem tedy právnímu zástupci žalobkyně náleží 7 041,70 Kč (včetně DPH v sazbě 21 % ve výši 938,70 Kč)13. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. soud dále rozhodl o povinnosti procesně neúspěšného žalovaného nahradit státu náklady, které v řízení platil ustanovenému překladateli (, tituly před jménem, , jméno FO, ), jehož odměna činila 7 150 Kč. V civilním soudním řízení je právo na jednání v mateřském jazyce omezeno pouze na ústní jednání soudu a nevztahuje se na písemný styk soudu s účastníky a naopak. Náklady řízení související s právem žalovaného jednat před soudem na ústním jednání ve své mateřštině (§ 18 odst. 1 o. s. ř.) by tedy nesl stát, kdyby se žalovaný jednání účastnil (což se nestalo), avšak u nákladů na překlad