23 C 101/2024-49 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem 27,9 % ročně žalobkyni splatit formou minimálních měsíčních splátek ve výši 3, 31 % z úvěrového rámce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila na základě informací od žalované její majetkové poměry a zjistila, že volné zdroje žalované ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaná čerpala v průběhu úvěrového vztahu částku , částka, , nehradila splátky řádně a včas, celkem zaplatila pouze , částka, . V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění úvěru , datum, . Žalovaná částka se skládá z jistiny , částka, , nákladů vymáhání , částka, , smluvních pokut , částka, , kapitalizovaného úroku , částka, (za dobu do , datum, z jistiny), kapitalizovaného úroku z prodlení , částka, (za dobu od , datum, do , datum, ), úroku 27,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaná žalobkyni na žalovanou částku ničeho neuhradila ani po upomínce.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání, na které se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jednal v její nepřítomnosti. Na jednání soud provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav.3. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zjišťovala informace od žalované. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalovaná byla rozvedená, měla zajištěno vlastní bydlení, měla jednu vyživovací povinnost, výše jejího měsíčního příjmu činila , částka, , další nespecifikovaný příjem domácnosti pak byl , částka, , náklady domácnosti uvedla žalovaná na , částka, . Z potvrzení vyplývá, že žalobkyně provedla lustraci žalované v základních registrech. Z výpisu NRKI vyplývá, že žalovaná měla ke dni podpisu úvěrové smlouvy dva existující závazky vůči úvěrovým společnostem, dlužný zůstatek však byl již jen v minimální výši a nebyla v prodlení se splácením. Soud provedl důkaz i záznamem telefonického rozhovoru s žalovanou, v rámci kterého žalovaná žalobkyni sdělila, že výdaje domácnosti jsou , částka, měsíčně, má jednu vyživovací povinnost a má vlastní bydlení.4. Dne , datum, žalovaná podepsala se žalobkyní listinu „Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, .“ Ze smlouvy soud zjistil tyto skutečnosti. Žalovaná smlouvu podepsala formou vložení zaslaného SMS kódu do elektronického formuláře. Základní výše jí poskytnutého revolvingového spotřebitelského úvěru činila zprvu , částka, . Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta na celou dobu splácení ve výši 27,90 % ročně, žalovaná se částku spolu s úrokem zavázala splatit měsíčními splátkami, které činily minimálně 3,310 % z úvěrového rámce. V další části smlouvy byly dohodnuty parametry revolvingu, výše nákladů účelně vynaložených v důsledku nesplácení úvěru řádně a včas a smluvní pokuta , částka, v případě prodlení žalované se splácením splátek. Dále byla ve smlouvě upravena možnost žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení se 2 splátkami, nebo v případě prodlením delším 3 měsíce. V dalším smluvní strany odkázaly na úvěrové podmínky žalobkyně.5. Čerpání úvěru žalovanou vzal soud za prokázané z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Žalovaná postupně čerpala z úvěru , částka, , uhradila pouze , částka, . Naposledy uhradila splátku dne , datum, . Celkem zůstala dle výpisu dlužna jistinu 93 654,79, náklady vymáhání , částka, , smluvní pokutu , částka, .Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, ., spisová značka6. Dopisem ze dne , datum, odeslaným , datum, byly dlužné částky z titulu výše uvedené úvěrové smlouvy zesplatněny. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 14 dnů. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, odeslanou , datum, s tím, aby dluh uhradila nejpozději do , datum, .7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaná spolu podepsali úvěrovou smlouvu, v rámci které žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy splnila tím, že poskytla žalované bezhotovostně částku úvěru v celkové výši , částka, . Platby žalované však nepostačovaly ke krytí všech jejích závazků ze smlouvy.8. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním těchto smluv úvěruschopnost žalované, která jednala jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že „poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“9. Soud předně uvádí, že žalobkyně si od žalované nevyžádala jakékoliv doklady, které by její majetkovou situaci dokládaly. Spokojila se s toliko ničím nepodloženými tvrzeními žalované o jejím příjmu , částka, + , částka, a nijak nekonkretizovaném příjmu dalšího člena domácnosti , částka, . S tvrzením žalobkyně, že příjem žalobkyně je dostatečný pro poskytnutí úvěru i v případě, že by nebyl do příjmu zahrnován další příjem domácnosti ve výši , částka, , soud souhlasit nemůže. I pokud by soud vyšel z příjmu žalované , částka, (který ostatně také nebyl žádným dokladem doložen), pak žalované dle výpočtu žalobkyně zůstává částka , částka, , což nelze považovat za částku odpovídající ke krytí náhlých a nenadálých potřeb žalované. Navíc žalobkyně při tomto výpočtu operuje se splátkou úvěru , částka, , avšak po navýšení úvěrového rámce činila splátka úvěru , částka, (3,31 % úvěrového rámce). Je tedy zřejmé, že navýšenou splátku nebyla žalovaná ani schopna z těchto příjmů uhradit. K prověřování úvěruschopnosti má dojít nejen při sjednání úvěru, ale také při navýšení úvěru, to však v tomto případě očividně neproběhlo. Poskytovatel úvěru je přitom povinen aktivně úvěruschopnost úvěrovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. V tomto případě nebyly prověřeny ani příjmy žalované, ba ani její výdaje. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně na zkoumání úvěruschopnosti žalované v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalované, přičemž ani z jí uváděných tvrzení nemohla žalobkyně k závěru o úvěruschopnosti žalované dospět.Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, ., spisová značka10. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť