28 C 1/2025-104 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 332 397,12 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., se žalovaným uzavřela dne 4. 4. 2022 smlouvu o půjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 350 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 120 měsíčních splátkách po 5 131 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala 4. 5. 2022. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil a žalobkyně dne 17. 7. 2023 celý úvěr zesplatnila. Celkově pak žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu 44 195,58 Kč a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 330 297,12 Kč na jistině a 2 100 Kč na poplatku za pojištění. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 20 562,68 Kč (ke dni 17. 7. 2023), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 366,39 Kč (ke dni 17. 7. 2023), úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 330 297,12 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 332 397,12 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, a dále z nahlédnutí do veřejných registrů, přičemž využila automatizovaný model. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 36 000 Kč a zohlednila výdaje ve výši 13 001 Kč (splátky stávajících úvěrů 1 Kč, výdaje na bydlení 5 500 Kč, výdaje na živobytí 4 500 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., byla dne 4. 4. 2022 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 350 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve 120 měsíčních splátkách po 5 131 Kč (včetně měsíčního poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 525 Kč) – návrh na uzavření smlouvy o půjčce, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného je v návrhu na uzavření smlouvy o půjčce uvedeno, že žalobkyně vycházela z údajů uvedených v jeho žádosti s přihlédnutím ke statistickým modelům, údajům z rejstříků a úvěrových registrů. Příjem žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě osobnostních předpokladů žalovaného. Dále žalobkyně zohlednila výdaje žalovaného ve výši 13 001 Kč (splátky stávajících úvěrů 1 Kč, výdaje na bydlení 5 500 Kč, výdaje na živobytí 4 500 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč) a dospěla tak k závěru, že žalovanému měsíčně zbývá částka 22 999 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i produktové obchodní podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně předložila soudu také sazebníky poplatků pro následující produkty: účty, úvěrové produkty, investiční nástroje a služby.4. Dopisem ze dne 17. 7. 2023, odeslaným dle podacího archu téhož dne, byl žalovaný informován o prohlášení jeho dluhu za okamžitě splatný a dále byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 353 325,79 Kč.5. V Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta jsou popsány obecné principy, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů. Deklarovaný příjem žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě osobnostních předpokladů žalovaného. Dále žalobkyně zohlednila výdaje žalovaného ve výši 13 001 Kč (splátky stávajících úvěrů 1 Kč, výdaje na bydlení 5 500 Kč, výdaje na živobytí 4 500 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč) a dospěla tak k závěru, že žalovanému měsíčně zbývá částka 22 999 Kč. K tomuto protokolu patří také přílohy, kdy z první přílohy plyne, že žalovaný žije ve vlastním bytě/domě, je vyučen a zaměstnán s měsíčním příjmem 36 000 Kč. Stran výdajů žalovaného jsou zde uvedeny splátky započítané na revolvingové produkty ve výši 1 Kč, výdaje na bydlení 5 500 Kč, výdaje na živobytí 4 500 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč. Platební kapacita žalovaného byla určena částkou 22 999 Kč. Dále k danému Protokolu náležel výpis z Bankovního registru klientských informací, z něhož plyne, že žalovaný v době sjednání smlouvy měl celkem 40 kontraktů u 5 finančních institucí, z toho 1 existující závazek z kreditní karty s úvěrovým rámcem 25 000 Kč. Dalších 36 kontraktů bylo ve fázi „ukončeno“ (z toho 21 „ukončeno předčasně“) a 3 byly odvolány. Z transakční historie je patný průběh čerpání úvěru a nabíhání úroků, úroků z prodlení a poplatků za pojištění. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben 2022 je zřejmé, že dne 4. 4. 2025 mu byla vyplacena částka 350 000 Kč. Dále žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za měsíce květen 2022 až listopad 2022, z nichž jsou patrné splátky půjček i různé příchozí a odchozí platby. Konečně z výpisu z úvěrového účtu žalovaného za období od 12. 11. 2022 do 31. 7. 2023 vyplývá, že ke konci tohoto období zbývalo žalovanému na jistinu uhradit částku 330 297,12 Kč.6. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek na žalobkyni. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 14. 9. 2023, který byl dle podacího archu téhož dne odeslán. Úplata za postoupení bylo právní předchůdkyni žalobkyně zaplacena (potvrzení úplaty).7. Předžalobní výzvou ze dne 13. 12. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 28. 12. 2023. Výzva byla odeslána dne 13. 12. 2023, což žalobkyně doložila podacím lístkem.8. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tento typ smlouvy upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni 4. 4. 2022) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“11. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před