ECLI: ECLI:CZ:OSHO:2025:28.C.152.2025.1 Datum: 2025-04-16 Předmět: 10 186,63 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 586 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 ["neplatnost právního jednání""bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: 10 186,63 Kč s příslušenstvím (["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 586 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 S)
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 186,63 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 25. 1. 2016 smlouvu vydání kreditní karty č. , hodnota, , na základě níž žalovaný vyčerpal částku 12 355,40 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně dne 5. 9. 2023 úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný na úvěr celkem uhradil částku 9 822,77 Kč. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Dále byly kontrolovány bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra. Právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině úvěru částku 9 949,14 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvních poplatků ve výši 237,49 Kč, úroku ve výši 25,08 % ročně z částky 9 949,14 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 949,14 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 26. 1. 2016 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty EASY, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem 10 000 Kč (Návrh na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty EASY ze dne 25. 1. 2016, Akceptace Návrhu na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 26. 1. 2016). Ohledně osoby žalovaného bylo v návrhu na uzavření smlouvy uvedeno, že je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v pronájmu, je zaměstnán jako manuální pracovník s čistým měsíčním příjmem ve výši 21 500 Kč a měsíčně splácí na úvěry částku 800 Kč. Ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly shrnuty všechny informace o poskytovaném úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky, v jejichž článku 9 byla stanovena povinnost žalovaného platit právní předchůdkyni poplatky za bankovní služby dle ceníku. Žalobkyně předložila soudu Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 7. 2015 a účinný od 14. 11. 2022. Dále byly nedílnou součástí smlouvy i Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila z občanského průkazu.5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, v němž jsou popsány obecné principy, podle nichž právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost svých klientů. Ohledně osoby žalovaného je zde uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu, který žalovaný deklaroval ve své žádosti ve výši 21 500 Kč, kdy tento příjem porovnala s výdaji a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. V Prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného brala v úvahu regionální náklady ve výši 6 834 Kč, deklarovaný příjem žalovaného ve výši 21 500 Kč, sumu měsíčních splátek žalovaného dle CBCB zprávy ve výši 875 Kč a sumu měsíčních splátek deklarovaných žalovaným v žádosti ve výši 800 Kč. Z výpisu lustrace CBL ze dne 25. 1. 2016 plyne, že ohledně žalovaného nebyla nalezena negativní informace.6. Ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty a z výpisů z kartového účtu za období od 2. 12. 2021 do 1. 9. 2023 je zřejmý průběh čerpání a splácení poskytnutého úvěru. Žalovaný celkem na tento úvěr uhradil částku 9 822,77 Kč.7. Dopisem ze dne 7. 9. 2023 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že v důsledku neplnění finančních závazků prohlašuje úvěr za splatný ke dni 5. 9. 2023; a vyzvala ho k okamžité úhradě celkové dlužné částky ve výši 11 786,63 Kč. Odeslání tohoto dopisu dne 7. 9. 2023 bylo doloženo přehledem podacích čísel.8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, ., na společnost , Anonymizováno, jak vyplynulo z předložené rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 13. 12. 2023 včetně jejího dodatku ze dne 15. 2. 2024, ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 26. 3.2024 a seznamu postupovaných pohledávek. Úplata za postoupení byla uhrazena (potvrzení úplaty). O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisy ze dne 11. 4. 2024 a ze dne 12. 4. 2024, jejichž odeslání ve dnech 11. 4. 2024 a 12. 4. 2024 bylo doloženo přehledem podacích čísel. Následně další smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 6. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti , Anonymizováno, na žalobkyni, jak vyplynulo z předložené smlouvy a seznamu postupovaných pohledávek. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 14. 5. 2024, který byl odeslán téhož dne, což bylo doloženo poštovním podacím archem.9. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 14. 5. 2024 k úhradě dlužné částky ve výši 16 809,05 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy. Tato výzva byla odeslána dne 14. 5. 2024, jak plyne z poštovního podacího archu.10. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“11. Na zamýšlený smluvní vztah (s ohledem na datum uzavření smlouvy – 26. 1. 2016) dopadá úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelkou a žalovaný ve smlouvě vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.12. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je , Anonymizováno, , ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“13. Výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.14. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na