28 C 92/2025-82 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 22 854,65 Kč s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla dne 21. 2. 2017 částku 34 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 146,31 % ročně v 18 splátkách po 3 578 Kč měsíčně. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání, její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a ani její zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel a uhradil pouze tři splátky (celkem ve výši 10 734 Kč); v důsledku toho tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 28. 8. 2017. Žalovaný do dne podání žaloby na svůj dluh kromě částky 10 734 Kč uhradil dále částku ve výši 13 096,37 Kč. Žalobkyně se v souladu se smlouvou kromě jistiny ve výši 17 904,65 Kč domáhá rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800,- Kč, smluvní pokutou ve výši 3 152 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci sjednali dne 21. 2. 2017 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. , hodnota, (ze strany žalovaného byl návrh učiněn dne 20. 2. 2017), v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 34 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 146,31 % ročně v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 578 Kč. O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 22. 2. 2017, přičemž dle dodejky byla zásilka uložena u provozovatele poštovních služeb dne 23. 7. 2017 a následně byla vrácena žalobkyni. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Dále žalobkyně předložila „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a „Prohlášení klientů / Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru, a také splátkový kalendář. Žalobkyně též předložila kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného. Dále žalobkyně předložila vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, v němž se znalec zabýval nominální a efektivní úrokovou mírou.Žalobkyně jako podklad sloužící k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předložila Hodnocení klienta, z něhož plyne, že žalovaný byl svobodný, měl jednu vyživovací povinnost a bydlel ve vlastní nemovitosti. Žalovaný byl zaměstnán ne dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 24 000 Kč. Do výdajů žalovaného bylo zahrnuto životní minimum ve výši 3 410 Kč, výživa dítěte 2 000 Kč, splátky na dluhy u žalobkyně ve výši 8 996 Kč, náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč a ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby) ve výši 700 Kč; celkem tak výdaje žalovaného byly vyčísleny částkou 17 106 Kč. Dále byla zohledněna rezerva na výdaje ve výši 1 000 Kč. Volné zdroje žalovaného tak dle tohoto výpočtu činily 5 894 Kč.Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný v registru záznam. Ve výpisu NRKI byl žalovaný hodnocen v kategorii I, která představuje při poskytování úvěru vyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Z pracovní smlouvy mezi uzavřené mezi žalovaným a , Anonymizováno, -, právnická osoba, , IČO, , sídlem , adresa, ze dne 31. 3. 2003 vyplývá, že žalovaný byl zaměstnancem této společnosti, přičemž pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Z historie transakcí z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný pobíral mzdu od výše uvedeného zaměstnavatele, a to za měsíce listopad 2016 (31 288 Kč), prosinec 2016 (23 918 Kč) a leden 2017 (22 151 Kč). Konečný stav účtu žalovaného ke dni 20. 2. 2017 byl pouze ve výši 98,38 Kč. Žalobkyně také předložila výplatní pásky žalovaného za měsíc listopad 2016 (čistá mzda 31 288 Kč) a leden 2017 (čistá mzda 22 151 Kč).Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 34 000 Kč vyplacena dne 21. 2. 2017 na účet uvedený ve smlouvě.Žalobkyně průběžně (dopisem ze dne 20. 7. 2017, 21. 8. 2017 a 23. 8. 2017) vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením a smluvní pokuty a upozorňovala jej na možnost zesplatnění celého úvěru.Z úřední činnosti je soudu známo, že vůči žalovanému bylo vedeno insolvenční řízení vedené Krajským soudem v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, v rámci něhož byly žalobkyni hrazeny dílčí splátky. Usnesením , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo vzato na vědomí oddlužení žalovaného, avšak žalovaný nebyl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.Dle karty klienta žalovaný na úvěr uhradil celkem , hodnota, splátky po 3 578,- Kč, další splátky zůstaly ze strany žalovaného neuhrazené. V rámci insolvenčního řízení byla žalobkyni uhrazena částka ve výši 13 096,37 Kč, celkem tedy bylo žalobkyni uhrazeno 23 830,37 Kč.Předžalobní výzvou ze dne 23. 12. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, přičemž dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni 20. 2. 2017) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení