ECLI: ECLI:CZ:OSHO:2025:4.C.264.2024.1 Datum: 2025-03-18 Předmět: zaplacení 59 294,47 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 570 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 573 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 299 ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: zaplacení 59 294,47 Kč s příslušenstvím (["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 570 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 573 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 )
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 59 294,47 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 18. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit minimální měsíční platby, a to do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. O dlužných částkách byl informován měsíčně. Úrok byl sjednán ve smlouvě, poplatky a náklady ve smluvních podmínkách. Pro nesplnění podmínek byl úvěr zesplatněn ke dni 19. 6. 2023. Žalovaný uhradil celkem částku 16 369 Kč a zůstal tak dlužen na jistině částku 50 000 Kč, na dlužném poplatku 900 Kč, na úrocích z jistiny do zesplatnění 8 394,47 Kč, na kapitalizovaných úrocích od 20. 6. 2023 do 29. 1. 2024 částku 9 034,67 Kč a na kapitalizovaných záda úkony v úrocích z prodlení od 20. 6. 2023 do 29. 1. 2024 částku ve výši 4 750,67 Kč. Žalobkyně dále požaduje úroky ve výši 29,04 % ročně z částky 50 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy ze dne 29. 1. 2024 z původní věřitelky na žalobkyni. Při posouzení úvěruschopnosti vyšla předchůdkyně žalobkyně z informací z databází a externích registru a z výpisu z bankovního účtu žalovaného, kdy získala údaje o finanční situaci žalovaného za období sedmi měsíců, přičemž příchozí úhrady činily 918 854,02 Kč a odchozí úhrady činily 898 658,35 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdajích činil 20 195,67 Kč žalovaný tak byl schopen úvěr splácet. Samotná smlouva byla uzavřená na základě online žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 17. 7. 2022, kdy žalovanému byl zaslán PIN k přihlášení do účtu , Anonymizováno, , předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila doložené doklady a žádost akceptovala dne 18. 7. 2022, což oznámila žalovanému SMS zprávou a v účtu , Anonymizováno, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 18. 7. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit až do 50 000 Kč. Uzavření smlouvy bylo prokázáno detailem z účtu žalovaného, z něhož je zřejmé, že nový zákazník požádal 17. 7. 2022 o půjčku s limitem 50 000 Kč, dne 18. 7. 2022 mu bylo oznámeno, že částka 50 000 Kč putuje na jeho bankovní účet, a to poté, co byl požádán o novou fotografii z občanského průkazu a byly ověřeny ostatní doložené dokumenty (Task Detail -emaily, online žádost o poskytnutí úvěru ze dne 17. 7. 2020, osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 7. 2022, fotografie žalovaného a jeho občanského průkazu). Žalovaný čerpal dne 18. 7. 2022 částku 50 000 Kč, a dne 18. 9. 2022 částku 919,54 Kč, dne 19. 10. 2022 částku 898,04 Kč, dne 20. 11. 2022 částku 949,34 Kč, dne 21. 12. 2022 částku 891,14 Kč, dne 25. 1. 2023 částku 770,45 Kč a dne 31. 8. 2022 částku 1 122,44 Kč (potvrzení o provedení transakcí z uvedených dnů). Celkem tak žalovaný měl vyčerpat 55 550,99 Kč.4. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 6 514,97 Kč dne 15. 5. 2023 (přípis ze dne 15. 5. 2023) a úhradě celkového dluhu ve výši 78 741,63 Kč do 15. 5. 2024 byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2024 (předžalobní výzva ze dne 30. 4. 2024 a podací lístek z téhož dne).5. Žalovaný uhradil pouze částku 16 369 Kč (denní historie půjčky , Anonymizováno, ).6. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 na žalobkyni. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 1. 2024, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení této výzvy. Dle podacího lístku byl tento dopis byl odeslán žalovanému dne 20. 2. 2024 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, přípisu ze dne 29. 1. 2024 a podacího lístku ze dne 20. 2. 2024).7. Žalobkyně doložila „Kontomatik Report“ ohledně finančních údajů týkajících se žalovaného zahrnující jeho příjmy a výdaje a další relevantní informace, a to za dobu od ledna 2022 do července 2022, a to k prokázání tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z těchto listin má soud za prokázáno, že žalovaného příjmy byly vyšší než výdaje s rozdílem ve výši cca 20 000 Kč, ale taktéž má za prokázáno, že největší část jeho příjmů činily příchozí částky ze sázek a stejně tak odchozí částky byly převážně na sázky. Tyto platby jsou označeny jako „gambling“, , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, apod. Z výpisu z online portálu žalovaného bylo zjištěno, že v kolonce měsíční příjem je uvedena částka 36 000 EUR a měsíční výdaje ve výši 7600 EUR jako náklady na živobytí a 3 310 EUR na jiné půjčky a celkové měsíční závazky ve výši 4 453 EUR.8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak tento institut upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“9. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by mu úvěry byl poskytovány v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“11. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto inf