7 C 215/2020-19 — Okresní soud v Jičíně

Manželka se žalobou podanou u soudu domáhala rozvodu manželství. Manžel s rozvodem manželství souhlasil. V průběhu řízení bylo oddacím listem prokázáno, že manželství účastníci uzavřeli dne 28.3.2015 před [stát. instituce]. Oba do něho vstupovali jako svobodní. Oba manželé jsou české národnosti, státní příslušníci České republiky. Z jejich soužití se narodil dosud nezletilý syn [jméno], a to [datum]. Rodičovská odpovědnost k nezletilému synovi pro dobu po rozvodu byla upravena rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 2.2.2022 č.j. 30 Nc 3054/2020-190, a to tak, že tímto rozsudkem byla schválena mezi rodiči uzavřená dohoda, na základě které byl nezletilý [jméno] pro dobu po rozvodu svěřen do péče matky s tím, že otec se zavázal platit na syna výživné ve výši 4.000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 8.3.2022. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že jejich manželství prochází zhruba od jara 2018 krizí, která vyvrcholila na podzim roku 2020, kdy se manžel ze společné domácnosti odstěhoval. Od té doby každý z účastníků žije svým vlastním životem, manželka bydlí spolu se synem na adrese uvedené shora, manžel s přítelkyní v [obec]. K obnovení soužití od rozpadu společné domácnosti nedošlo, nikdo z manželů se o to ani nepokusil, v současné době obnovení soužití již ani z jedné strany nepřipadá v úvahu. Oba považují manželství za zcela rozvrácené. O vypořádání společného majetku se dohodli. Soud ve věci rozhodl dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. V průběhu řízení byl zcela jednoznačně prokázán hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat manželství účastníků, jehož hlavní příčinou byla rozdílnost názorů na fungování manželství a rozdílné povahy manželů. Obnovení soužití obě strany odmítají. S ohledem na postoj obou manželů, kdy oba trvají na rozvodu manželství, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad I. tohoto rozsudku. Soud neshledal důvody uvedené v ustanovení § 755 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., pro které by manželství nemohlo být rozvedeno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Navíc se tohoto práva oba účastníci vzdali.